Bulletin 51 – Vánoce 2020

Milí čtenáři,

na velká i větší výročí je vždycky dobré upozornit. Jejich význam se neztrácí, je platný pořád, dnes stejně jako před několika sty let. Výročí se mají připomínat. Tentokrát vám tedy nabízíme tři a všechna jsou více či méně spjata i s existencí naší církve, Českobratrské církve evangelické.

Bitva na Bílé hoře se odehrála v neděli 8. 11. roku 1620. Je to tedy právě 400 let a zrovna letos datum 8. listopadu také připadlo na neděli. Výročí, které se chystalo dlouho dopředu, muselo být kvůli pandemii covid-19 silně zredukováno, ale jeho význam se tím nesnižuje! Co pro Čechy bitva sama a období pobělohorské, třicetiletá válka a „doba temna“ znamená? Během násilné rekatolizace odešlo do exilu až půl milionu obyvatel. Je to hluboký zářez, kterého si jsou vědomi příslušníci církví protestantských, ale i církve katolické, a při každoroční „oslavě“ se jejich představitelé snaží najít společná východiska. A myslím, že se to v posledních letech daří.

Druhé výročí na to první navazuje. Před 350 lety zemřel Jan Amos Komenský, biskup Jednoty bratrské, pedagog a filosof, „učitel národů“, i on byl nucen ve zmíněné „době temna“ z naší země definitivně odejít.

Výročí třetí už se týká naší současnosti, let padesátých minulého století, doby komunistického Československa. Mezi více než dvěma sty režimem popravených byla jediná žena, erudovaná právnička Milada Horáková. Členka Českobratrské církve evangelické. Od její vraždy letos v červnu uplynulo 70 let.

Milí přátelé, význam Vánoc se nemění, coronavirus s nimi nepohne, na významu může jedině přidat. Držme se naděje v časech dobrých i zlých!

„Když Hospodin úděl Sijónu změnil,bylo nám jako ve snu. Tehdy naše ústa naplnil smích a náš jazyk plesal. Tehdy se říkalo mezi pronárody: ,Hospodin s nimi učinil velké věci.‘“

(Ž 126,1–2)

Jana_PliskovaZa redakční radu

Jana Plíšková

Jak vynahradit Setkání křesťanů v Grazu? Ostrava 2022!

3 setkání křKvůli pandemii museli rakouští pořadatelé s velkou lítostí zrušit Setkání křesťanů středoevropského regionu, které bylo plánováno na dny 3. – 5. července 2020 v Grazu. Po tomto nelehkém rozhodnutí vyvstala otázka, jak udržet třicetiletou tradici a kontinuitu této události, aby nedošlo k jejímu přerušení na dlouhých osm let. K dalšímu Setkání křesťanů totiž pozvala již dříve Evangelická církev Berlín-Brandenburg slezská Horní Lužice až v roce 2024. Pokračování textu Jak vynahradit Setkání křesťanů v Grazu? Ostrava 2022!

K 350. výročí Jana Amose Komenského

JAKJan Amos Komenský, latinsky Comenius, pochází z jihovýchodní Moravy, z rodiny patřící k Jednotě bratrské. Narodil se 28. 3. 1592, otázka rodiště je sporná: uvádí se Nivnice nebo Uherský Brod. Manželé Komenských měli kromě jediného syna Jana ještě čtyři starší dcery. Dětství zřejmě Komenský trávil na obou zmíněných místech jihovýchodní Moravy a roku 1598 začal v Uherském Brodě navštěvovat bratrskou školu. Pokračování textu K 350. výročí Jana Amose Komenského

Jdu s hlavou vztyčenou

4. identifikační_fotografie)Pokud jde o vládu Komunistické strany Československa, byla doba padesátých let 20. století  jednoznačně ta nejhorší, nejtvrdší. V národě ticho a strach, někdy nezájem a lhostejnost, u části jistě i souznění s režimem, který byl národu násilím vnucen; a od shora teror, zatýkání, vězení a také popravy. Jistě že byla a je po světě spousta zemí s režimem daleko tvrdším, ale ve střední Evropě?! Ale ano, vždyť Sovětský svaz byl nedaleko… Pokračování textu Jdu s hlavou vztyčenou

Poselství postmodernímu člověku. Průsečík životního příběhu italského studenta s dávnými dějinnými událostmi

1. Alberto Rocchini.1Já, Alberto Rocchini, pocházím z Pavie, kde jsem studoval literaturu a dějepis. Během svého studijního pobytu v německé Mohuči jsem se nadchl pro reformaci a po návratu do Itálie jsem se přihlásil k Valdenské církvi. Pokračování textu Poselství postmodernímu člověku. Průsečík životního příběhu italského studenta s dávnými dějinnými událostmi

Věrnost „až za hrob“. Rozhovor s Petrem Jaškem

2. JašekPetru Jaškovi se před časem zdál sen. Hrozivý sen. Bylo to v roce 13, zdálo se mu, že byl zavřen v cele, seděl na zemi na ledových dlaždicích a díval se do světla, pronikajícího malým okénkem nahoře v zamčených dveřích. Nemohl se té vidiny zbavit, a o víc než dva roky později, na konci roku 15, se ten sen stal skutečností. Petr Jašek byl zatčen v Súdánu a jako špión byl odsouzen k více než dvaceti letům vězení. Díky úsilí české vlády a díky velvyslankyni České republiky v Káhiře byl v roce 17 propuštěn; oficiálně na základě milosti, udělené súdánským prezidentem Bašírem. O této události napsal knihu s názvem Snubní prsten za život, vyšla letos v nakladatelství Stefanos. Pokračování textu Věrnost „až za hrob“. Rozhovor s Petrem Jaškem

Pro mě je důležité společenství. S ředitelem Diakonie ČCE o spirituální péči, úkolech Diakonie a také o jedné ideologii

000705_51_006294S Diakonií je Jan Soběslavský spjat už od vysokoškolských studií, v organizaci totiž vypomáhal s právním poradenstvím. Po absolutoriu práv a teologie vyhrál konkurz na ředitele Diakonie Brno a v této pozici působil deset let. Ředitelem Diakonie ČCE je třetím rokem. Pokračování textu Pro mě je důležité společenství. S ředitelem Diakonie ČCE o spirituální péči, úkolech Diakonie a také o jedné ideologii

Kříž jako symbol smíření po čtyřech stech letech

5. Bílá horaStředověký vojenský střet v roce 1620 v Praze na Bílé hoře rozdělil český národ a na příštích sto padesát let jej uvrhl do temnoty. Výročí bitvy nyní nabízí příležitost ke společnému symbolickému aktu smíření. A tak zatímco církve jdou po společné cestě ekumenické spolupráce už dlouho, v listopadu roku 2020 byl na Bílé hoře vztyčen smírčí kříž jako trvalé znamení odpuštění a vzájemného porozumění. Pokračování textu Kříž jako symbol smíření po čtyřech stech letech

Bulletin 50 – léto 2020

Milí čtenáři,

je jisté, že klimatické změny, mimo jiné sucho, nás všechny skutečně ohrožují. Jenomže v České republice se to nyní skoro nezdá pravděpodobné. Je červen, ale nástup léta nikde. Horka, která nás některé roky v tuto dobu už sužovala, jsou v nedohlednu, prší a prší. Aspoň zatím. Radujme se!

Světem stále hýbe „čínský virus“, doufejme, že je už skutečně pomaličku na ústupu, my jsme vděčni, že v naší zemi se epidemie zvládla velmi dobře a přejeme totéž i vám odjinud. Prosme za celý zasažený svět.

Je skoro neuvěřitelné, jak úžasně se v čase pandemie projevila v české společnosti soudržnost, jak lidé šili a rozdávali roušky, jak obětavě, skutečně až na hranici sil, pracují zdravotníci, pracovníci v domovech pro seniory a tak dále a tak dále.

V té souvislosti ráda zmiňuji i naše faráře, faráře ČCE, jistě to ale bude podobné i v jiných církvích. Bohoslužby se sice konat nemohly, faráři však paradoxně měli práce víc! Abychom o nic nepřišli, připravovali totiž bohoslužby „on line“. A to ještě úplně doprostřed doby šíření zrádného viru spadly Velikonoce!

Pandemii jsme věnovali i některé texty v tomto Bulletinu. Ráda bych vás také upozornila na článek o tom, jak se žije českému evangelickému faráři ve Skotské církvi, v Lockerbie. Taky to nemá s ohledem na pandemii moc snadné, i on připravuje bohoslužby přes internet, snímané kamerami, k tomu připravit texty písní…

Milí přátelé, přeji nám všem, ať se už pandemická vichřice přežene a ať můžete letní čas strávit svobodně a smysluplně.

Pokoj s Jana_Pliskovavámi.

Za redakční radu Jana Plíšková