Čeští evangelíci si připomínají 500 let evropské reformace

Stejně jako ostatní Evropané si i Češi připomínají v roce 2017 osobnost Martina Luthera, jehož 95 tezí, které přibil na dveře chrámu ve Wittenbergu v roce 1517, znamená počátek evropské reformace. V předcházejících letech Češi vzpomínali na události, které evropské reformaci předcházely – upálení Jana Husa a Jeronýma Pražského na kostnickém koncilu v letech 1415 a 1416. A právě k myšlenkám Jana Husa se o století později přihlásil i Martin Luther.

Co nás v Lutherově roce čeká?

Ke konci loňského roku přijel do České republiky kamion, který brázdí celou Evropou a upozorňuje na výročí reformace. Prahu navštívil ve dnech 21. a 22. listopadu, byla to jeho jediná česká zastávka. Tento projekt Evangelické církve v Německu zdůrazňuje, že reformace není jen německým tématem a nevyčerpává se Martinem Lutherem. Kamion vyrazil loni na začátku listopadu ze Ženevy a veze krátké filmy z jednotlivých zastávek, kterých je v 19 zemích celkem 67. Letos v květnu ukončí svou cestu ve Wittenbergu.DSC_9685

Češi se chystají na Kirchentag, který se koná 24.–28. května v Berlíně a ve Wittenbergu, a jsou připraveni účastnit se i dalších událostí, které se v Německu budou dít.

Týden Martina Luthera

Výročí reformace se čeští evangelíci rozhodli připomenout si tam, kde má luterství v Česku zakořeněnou tradici, proto zamíří na východ republiky. Českobratrská církev evangelická bude mít celocírkevní slavnostní bohoslužby i s navazujícím programem v Ratiboři 10. září, Slezská církev evangelická augsburského vyznání pak 17. září v Českém Těšíně. Obě slavnosti budou pojaty ekumenicky a účastnit se jich budou zástupci obou církví. Po Česku také poputuje výstava, věnující se přímo české reformaci.

Bez názvuRok, ve kterém si připomínáme výročí spojované s Martinem Lutherem, je součástí většího projektu, nazvaného Naše reformace. Ten se věnuje církevním výročím v letech 2013–2018, významným (nejen) pro Českobratrskou církev evangelickou. Tak jsme si v minulých letech připomínali vydání Bible kralické, přijímání podobojí či právě Jana Husa a Jeronýma Pražského.