Má to smysl! Rozhovor s Vladimírem Zikmundem

úvodníNěkolik desetiletí byly církve z rozhodnutí vlády závislé na státním rozpočtu a tato situace přetrvávala i po změně režimu v roce 1989. Zásadní změna nastala teprve před několika lety: v roce 2012 byl schválen zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi. Pro církve tak nastalo období postupného finančního osamostatnění – příspěvek od státu se každý rok snižuje, až se v roce 2030 jeho vyplácení ukončí.

Souběžně však dochází k finančnímu vyrovnání, podle něhož Českobratrská církev evangelická obdrží postupně do roku 2043 částku 2,26 miliard korun; jedná se o náhradu za majetek, který byl církvi socialistickým režimem odebrán. Počínaje rokem 2017 je část těchto peněz rozdělována grantovým systémem na diakonické a rozvojové projekty. Jaká je praxe, popisuje synodní kurátor Českobratrské církve evangelické Vladimír Zikmund.

Jak diakonické a rozvojové projekty vůbec fungují?

Tento model schválil synod, náš nejvyšší správní orgán. 18,5 % příjmu z finančních náhrad bude každoročně určeno pro diakonické a rozvojové projekty, které by měly pomoci oživit společenství našich sborů. 70 % z této částky rozděluje formou grantů církev a 30 % Diakonie ČCE. Pravidla grantového systému vytvářela komise složená z lidí, kteří mají praktické zkušenosti z různých dotačních programů a přitom znají život v církvi. Hlavními oblastmi podpory je budování sborů a misie, výchova a vzdělávání a diakonická práce.

Jaký byl v prvním roce podávání žádostí zájem?

V letošním roce přišlo 59 žádostí a komise navrhla synodní radě ke schválení 46 projektů s podporou v celkové výši přes čtyři a půl milionu korun. Ještě bych dodal, že další jeden milion byl vyčleněn na tzv. mikroprojekty. Tyto peníze rozdělují přímo seniorátní výbory podle vlastních pravidel.

Která oblast byla nejžádanější?

Nejvíc žádostí se týkalo oblasti nazvané Rozvoj sborů, bylo jich 38. Jednalo se o práci s dětmi a mládeží, otvírání sborových prostorů veřejnosti nebo rozvoj aktivit všech generací pro posílení vztahu k vlastnímu sboru a oslovení i okrajových členů sboru.

A co ty ostatní oblasti?

Diakonické práce se týkalo 13 projektů; jednalo se zejména o rozvoj dobrovolnictví a prohlubování vazby středisek Diakonie na spolupracující sbory či o dostupnost sborových aktivit pro lidi s různým typem postižení. Nejméně žádostí se týkalo evangelických táborů. Bylo jich sedm a jednalo se především o vybavení táborů.

Který projekt zaujal nejvíc tebe?

Různé zajímavé věci, například zpřístupnění kostelní věže poblíž rušné cyklostezky. I to je možnost, jak lidem kostel otevřít. Líbí se mi také pomoc lidem po výkonu trestu při začleňování do normálního života. Právě toto jsou lidé, od kterých většina společnosti dává ruce pryč. Nemohu také nezmínit projekty nazvané „Fara bez bariér aneb nechceme žít v utajení“ nebo „Konfirmande, zůstaň s námi“.

 Jaké projekty bys rád viděl v dalších letech?

Rád budu podporovat začleňování mládeže do seniorátních nebo celocírkevních aktivit. Základní církevní jednotkou bude samozřejmě vždycky farní sbor, ale přece jenom je dobré v mladém věku zakotvit v trochu širším společenství. Sám jsem to na různých brigádách a kurzech zažil. Dobrý směr je jistě také podpora dobrovolnictví ve střediscích Diakonie. Také každá stavební činnost ve sborech, pokud je v ní zahrnuta brigádnická práce členů sboru, vede k většímu zájmu členů o to, jak sbor bude vypadat a jak se v něm budou cítit.

Některé žádosti byly grantovou komisí vyřazeny. Proč?

DSC_0459Nejčastěji proto, že v projektu chyběla nějaká nová aktivita. Podle pravidel totiž tento program není určen na investice a stavební úpravy, pokud nejsou spojeny s nějakým novým rozvojem. Grantová komise navrhla systém pro někoho možná přísný, ale určitě průchodný i pro neprofesionály.

Projekty se většinou pohybují v částkách desítek tisíc korun, spoluúčast sboru je deset procent, není to pro sbory příliš?

Takto jsme pravidla nastavili hned na počátku, takže s tím všichni počítali; někde je podíl té sborové účasti dokonce vyšší. Myslím, že to je zdravé, znemožňuje se tím prosté natahování ruky po penězích a deset procent je zároveň částka únosná.

O úpravě pravidel jste přemýšleli?

Všechny nasbírané zkušenosti se budeme snažit promítnout do zadání nových výzev, do úpravy formuláře žádosti, ale také do programu dalších školení a konzultací, které pro zájemce chceme dál organizovat. Pro rok 2018 grantová komise navrhuje, aby se výzvy týkaly stejných oblastí, jen s jiným poměrem částek peněz na ně vyčleněných a s větším zaměřením na rozvoj sborů. Částka pro rozdělování v příštím roce se bude blížit devíti milionům korun a nejvyšší částka, o kterou půjde žádat, zůstane zřejmě na hodnotě 300 000 korun.

Jaký máš zatím pocit z rozhodnutí využít část peněz z finančních náhrad právě na diakonické a rozvojové projekty?

Ještě nevím, jak letošní projekty dopadnou a zda to zamýšlené oživení sborů přinesou. Nevím také, zda letos přijde žádostí více, nebo méně. A nevím, zda nemají sbory nějaké projekty schovány v šuplíku a nečekají na to, jak první rok grantového systému dopadne. Jsem ale přesvědčen o tom, že tento způsob podpory sborů je dobrý. Proto oceníme, když sbory budou o projektech na svých webových stránkách i v dalších médiích informovat. Ať se o tom ví a další lidé se mohou inspirovat. To má určitě smysl.

Připravila Daniela Ženatá