Školy Evangelické akademie a jejich financování

FilipkaJe to už rok, co nám na ministerstvu školství (MŠMT) schválili novou základní školu v Brně – Filipku a paní ředitelce s týmem spolupracovníků se podařilo splnit všechny nesnadné podmínky, které státní správa vyžaduje – vyjednat nájemní smlouvu ve vhodných prostorách a přestavět je pro první stupeň základní školy. Zároveň byla na podporu Filipky zahájena úspěšná mediální kampaň.

 Podle posledních informací přímo z terénu má již nyní budoucí škola zájemce z řad rodičů prvňáčků i starších dětí, které by mohly do školy nastoupit 1. září letošního roku. Daří se i jednat s učiteli, kteří mají chuť alternativní církevní školu tvořit. To všechno by nebylo možné bez velkého nasazení manželů Konvalinkových, jejich přátel z farního sboru Brno-Husovice a dalších dobrovolníků, kteří pomáhají s jednáním na úřadech místní samosprávy nebo při stavebních pracích. Pomohly i rady ostatních ředitelů našich škol. Synodní rada se rozhodla novou školu podpořit a schválila přidělení nemalých prostředků z diakonických a rozvojových projektů na základní provozní zajištění – rekonstrukci prostor, mzdové náklady ředitelky v přípravném období i nákup potřebného inventáře, bez nichž by se škola na zápis prvních dětí nemohla připravit. Jsme velmi vděčni, že příprava nové – již sedmé školy pod hlavičkou Evangelické akademie pokračuje podle plánu!

Fond na podporu církevního školství pomáhá, kde je potřeba

Díky velké obětavosti členů sborů mohla synodní rada také rozdělit výnos sbírky, shromážděné ve Fondu na podporu církevního školství. Pro školy tyto prostředky znamenají podporu projektů a programů, které nemohou zajistit z běžných zdrojů, pocházejících z tzv. normativů na žáka a studenta. Jsme rádi, že i nadále tak bude možné financovat osvědčené pravidelné smysluplné aktivity žáků a studentů.

Co konkrétně se díky tomuto fondu podařilo

Členové sborů se mohou těšit na další hudební lahůdky studentů olomoucké Konzervatoře EA, které jsou plánovány i do vzdálenějších měst než v olomouckém regionu, ostatně v adventu se z krásné hudby a zpěvu mohli těšit i návštěvníci koncertů v Brně a v Praze. Náchodská střední odborná škola sociální a zdravotnická zkvalitní výuku díky novému vybavení laboratoře pro předměty fyziky, chemie a biologie. Děti z Bratrské školy budou moci strávit krásné dny v táboře Jana Amose Komenského v Bělči nad Orlicí. A pražská i brněnská EA získaly prostředky na zaplacení exkurzí a stáží studentů a pedagogů v Německu; v Drážďanech, Postupimi a Stuttgartu, ve spřátelených střediscích německé Diakonie, budou poznávat, co nového se děje na poli sociálních služeb. Dlouholeté dobré vazby umožňují nejen zlepšit jazykovou vybavenost studentů, ale a mohou je také motivovat ke kreativním podobám pomoci.

Prostředky získané z těchto darů jsou pro ředitele i pedagogy, kteří vůči neveřejnému, a tedy i církevnímu školství čelí nepříznivému až diskriminačnímu přístupu současné politické reprezentace, velké povzbuzení.

O nové brněnské škole Filipka jsme promluvili s  její zakladatelkou Ruth Konvalinkovou

O jakou školu se jedná?

Jde o evangelickou základní školu v Brně. Oficiálně se jmenuje Škola příběhem, obvykle jí ale říkáme Filipka, neboť sídlí v Brně ve Filipínského ulici.

Co vás přivedlo na myšlenku školu založit?

DSC_4772Jsem učitelka na gymnáziu, můj manžel je zástupce ředitele na střední škole, mezi nejbližšími členy rodiny máme čtyři další učitele. O školství tedy – troufám si říct – vím poměrně dost. Jsme také rodiče tří dětí – vidíme to tedy i z druhé strany. Čím déle jsem učila, tím více jsem vnímala, že některé věci lze v rámci existující školní instituce „opravit“ jen velmi těžko. A postupně jsem zjistila, že podobný pohled sdílí spousta dalších kolegů i odborníků na školství. Po mnoha více nebo méně marných pokusech nám připadlo efektivnější založit školu novou než opravovat ty stávající.

Co vám na českém školském systému vadí?

Ony těžko měnitelné systémové problémy, které ve školství vidím, mohu zmínit jen stručně a výběrově: česká škola je dosti rigidní, jen velmi pomalu reaguje na turbulentní dobu, která na vzdělání klade nové nároky. Učitel, který chce učit nově a zajímavě, často naráží na odpor všech zúčastněných (kolegů, rodičů, dokonce i dětí). Začleňování různě znevýhodněných dětí jde velmi ztuha a pomalu – přitom je to často tak potřebné! Tyhle moje výtky ovšem neplatí generálně – je samozřejmě velké množství učitelů i celých škol, které odvádějí výtečnou práci.

A jak jste přišla na myšlenku školy církevní?

Jako češtinářka jsem mohla posoudit úroveň textové gramotnosti dětí, přicházejících na gymnázium ze základních škol – někdy je tak nízká, až se toho člověk leká, zvlášť když uváží, že žijeme v době, která klade obrovské nároky na schopnost lidí rozumět informacím a vyhodnocovat je (zvl. ve sféře občanské). Naproti tomu jsem v tomto směru sledovala jazykovou vyspělost u dětí, které prošly církevním prostředím. A tam někde mě to napadlo: naše církev má ve velké úctě slovo, má na vysoké úrovni zpracovanou didaktiku katecheze a materiály pro nedělní školy, má bohatou zkušenost s prací s dětmi. Nadto má také obrovskou vzdělávací tradici, její přínos pro společnost v minulosti do velké míry tkvěl právě ve vzdělávání. Jednota bratrská na tomto poli vykonala dílo, které významně ovlivnilo budoucnost celého národa. Přesto má naše církev jen jednu základní školu (kromě speciálních škol diakonických) a pět středních a vyšších škol. Sledovala jsem vznik různých zajímavých inovativních škol a po několik let jsem svým přátelům a hlavně lidem ze sboru stále dokola vyprávěla, že by bylo dobré další evangelickou školu založit. Trvalo to tak dlouho, až této myšlence postupně přišli na chuť a začali mě v tom povzbuzovat. Ve chvíli, kdy se pro ni vnitřně nadchl i můj muž, bylo rozhodnuto: Zkusíme to.

Jak jste se dozvěděli o možnosti čerpat z peněz vyčleněných na diakonické a rozvojové projekty?

Dozvěděla jsem se o tom od jednoho z členů našeho staršovstva, který náš sbor zastupoval na konventu. Upozornil mě na školení, které probíhalo kterousi červnovou sobotu v roce 2017 v Blahoslavově domě v Brně pod vedením synodního kurátora, bratra Vladimíra Zikmunda.

 S jakými potížemi se potýkáte?

 Za prvé se potýkáme se spíše malým zájmem o Filipku mezi lidmi z církve – jen těžko například hledáme spolupracovníky. A pak se také potýkáme s nedůvěrou, zda se celá věc podaří, a s určitou celkovou skepsí. Ale jak práce postupuje, oboje se pomalu mění k lepšímu.

Jak to vypadá v praxi?

Dsc_7485V červenci loňského roku jsme požádali synodní radu o souhlas s tím, že bychom učinili pokus založit školu pod hlavičkou Evangelické akademie. V září 2017 jsme podali žádost o podporu z grantového systému diakonických a rozvojových projektů, která nám byla přiznána. Ke konci září jsme potom podali jménem církve žádost o registraci školy na ministerstvo. Největším úskalím se zdála být povinnost získat pro provozování školy vhodné prostory. Pak se ale objevila možnost pronajmout si od radnice v Židenicích polovinu staré školní budovy, kterou uvolňovala zde sídlící vyšší odborná škola. Když jsme tedy ministerstvu doložili vhodnou adresu, museli jsme získat potvrzení z hygieny, že prostory odpovídají všem požadavkům vyhlášky. To znamenalo zrekonstruovat hygienické zařízení; rekonstrukci jsme hradili z církevní půjčky. Vše se podařilo v nutném termínu, a k 1. 9. 2018 vstoupil v plnou platnost zápis Školy příběhem do Rejstříku škol u Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, což znamená, že škola plnohodnotně existuje.

Jaký bude další postup? Kdy přivítáte první žáky?

Nyní tedy máme, lapidárně řečeno, budovu, IČO a nárok na státní dotace. Otevřít pro děti plánujeme 1. 9. 2019. Já od 1. 9. budu pracovat pro Filipku na půl úvazku, díky podpoře z grantu DaRP: starám se (za vydatné pomoci mého muže) o budovu školy, o vybavení, vstupuji do jednání s vedením Evangelické akademie, s radnicí a s dalšími subjekty. Především ale usiluji dát dohromady pedagogický tým.

Dsc_8149

Jak budete řešit finanční nároky, které jsou ještě před vámi?

 Peněz budeme potřebovat ještě hodně, protože prostory školy je třeba vevnitř renovovat. Kromě toho má škola velké nároky na vybavení; stále nám chybí – jen výběrově: velmi nákladné vybavení jídelny, šaten, různý školní nábytek, hudební nástroje, sportovní náčiní, kopírka a další věci. Chceme také revitalizovat školní dvůr a zřídit zde hřiště. Proto jsme letos podali další žádosti o podporu z grantového systému diakonických a rozvojových projektů, ale pokoušíme se žádat i jinde. Založili jsme nadační fond, který vyhlásí veřejnou sbírku. Výhodou našeho projektu je, že až škola začne, bude mít další finanční nároky výrazně menší – registrace v Rejstříku škol totiž znamená, že máme nárok na státní dotace, které získáme s příchodem dětí. Dotace pokryjí většinu nákladů, další chybějící peníze budeme vybírat od rodičů formou nízkého školného.

A jaká je vaše nejvyšší meta?

Hodláme bojovat o to, abychom s Boží pomocí vybudovali dobré dílo, které bude naší církvi sloužit ke cti.

Jana Plíšková