Na co nechceme zapomenout

2.6.1990 fOd sametové revoluce, která začala 17. listopadu 1989, uplynulo letos 30 let. To je významný mezník, a tedy důvod, proč se tomuto výročí věnujeme více než v letech předchozích. Zpráva o demonstraci na Národní třídě v Praze, která se ten den konala, se rychle roznesla do celého světa a rozpohybovala nečekaně další události, které se najednou šířily po celé republice a vyprostily ji z komunistické diktatury.

Proč se však tenkrát ten spontánní demonstrační pochod konal právě v ten den?

17. listopad je od roku 1941 Mezinárodní den studenstva. Příčinu je ale třeba hledat paradoxně právě v naší malé zemi. V roce 1939, po podzimních studentských demonstracích proti nacistické okupaci, byly na základě vyhlášky říšského protektora 17. listopadu uzavřeny české vysoké školy. Studenti i pedagogové byli zatýkáni, devět studentů bylo zastřeleno, 1200 studentů pak bylo transportováno do koncentračního tábora Sachsenhausen.

Symbolem těchto krutých časů se stal student Jan Opletal. Při demonstracích byl postřelen a za 14 dnů zemřel. Jeho pohřeb se konal v Praze na Albertově, což je místo, kam bylo 17. listopadu 1989 svoláno setkání, které mělo přesně po padesáti letech nacistickou zvůli roku 1939 připomenout. A tady tehdy začal pokojný pochod, který z Albertova pokračoval na Národní třídu, kde byl ale policií, tehdy zvanou Veřejná bezpečnost, tvrdě s pomocí obušků rozehnán. Ač byla demonstrace tak tvrdě potlačena, najednou se už běh věcí nedal zastavit, demonstrace se opakovaly den po dni a začala takzvaná sametová revoluce, která vedla k definitivnímu zrušení nadvlády komunistů v Československu a po 40 letech nesvobody k první demokratické volbě prezidenta republiky, jímž se stal Václav Havel.

14.12.1989

Rádi tady však také připomínáme synod ČCE, který se konal právě ten příslušný pátek, 17. listopadu. Po krutém potlačení demonstrace pozdě večer přišli na zasedání synodu zbití mladí evangelíci a oznámili, co se na Národní třídě stalo. Tehdejší synodní senior Josef Hromádka okamžitě napsal protestní nótu předsedovi vlády Ladislavu Adamcovi, byl to vůbec první oficiální protest v celé zemi, ovšem bez hmatatelného výsledku. ČCE však v centru dění zůstávala i v dalších dnech, týdnech a měsících a ke vzniku demokratické společnosti rozhodně přispívala.

2.6.1990 dA protože letos oslavujeme významné, třicetileté výročí těchto událostí, připravili jsme v ústředí naší církve webovou stránku s názvem 30 svobodných let. Po celý letošní rok chceme na těchto webových stránkách připomínat historii, která má zůstat zaznamenána. Shromažďují se zde dobové materiály, záznamy událostí, vzpomínky, videa či fotografie, vše, co pohnutou dobu připomíná a co stojí za to zhlédnout. Jde nám vlastně o to, jak se přechod ke svobodné společnosti udál právě ve sborech Českobratrské církve evangelické. Příspěvky přicházejí z evangelických sborů po celé republice, píšou nám faráři, kteří v těch místech v roce 89 sloužili, vzpomínají i řadoví členové těchto sborů. Na tak závažné momenty naší historie se nedá jen tak zapomenout.

Profesor Jan Heller, velice významný evangelický teolog, tenkrát, v těch rušných dnech prohlásil: „To že během těch revolučních dnů nikdo nezemřel, to je pro mě jednoznačně znamení zázraku.“

 Jana Plíšková, ilustrační fotografie Pavel Capoušek