Všichni se jen pohrnou. Rozhovor s Tomášem Junem

2.17 (2)Otvírá mi trochu ležérní, zdvořilý mladý muž s cigárem mezi prsty, následován velkým dobrotivým psiskem. Tomáš Jun, začínající farář; jako jiní. Jenomže tím, že se rozhodl pro sbor v Ústí nad Labem, se situace rapidně mění. Vše však svědčí pro to, že jeho rozhodnutí bylo správné. Stav věcí, s ohledem na minulost, vypadá totiž relativně dost nadějně. Tomáš Jun vystudoval evangelickou teologii. Vikariátem prošel v Praze-Libni a v roce 2018 byl instalován ve sboru v Ústí nad Labem. Nastěhoval se sem se svou ženou, absolventkou pastorační a sociální práce na ETF UK, a s dvěma ještě hodně malými chlapečky. Vila, sídlo evangelické fary, je starodávná. V kanceláři na zdi visí pár fotografií, jedna je z konfirmace začátkem padesátých let 20. století. Konfirmovaných bylo 50, sbor měl asi 4000 členů (!). O deset let později to prý byla už jen desetina.

 Jaký na vás ústecký sbor udělal první dojem?

 Sbor v podstatě zanikl, chybí mu jádro. Už osm let tu není staršovstvo, a sbor bez staršovstva přece není sbor, nemá lidi, kteří by byli ochotni se o něj starat. Negativních vlivů se tu setkalo víc. Třeba naproti kostelu, který sdílíme s husitskou církví, byla po celou socialistickou éru služebna Státní bezpečnosti.

 Takže někteří se prostě báli sem chodit.

 2.19 (2)Když se ptám na tu dobu některých seniorů, říkají, že nechtěli dělat dětem problémy. Sbor měl sice čtyři tisíce členů, ale neměli mezi sebou moc vazby, byli to lidé přišlí po válce, po vyhnání Němců. Neznali se. Návštěvy kostela byly navíc nepohodlné v práci. Není tedy divu, že to pak šlo tak skokem dolů.

A co město samotné?

 Záleží na místě. Některé vyloučené lokality jsou tady úděsné. Předlice, Střekov – tisíce lidí, žijících způsobem nad naše chápání. Příjmy v severních Čechách jsou mnohem nižší než například v Praze, Žije tu spousta Romů, kteří ale dělají jen pomocné, nekvalifikované práce za minimální mzdu. Přitom před druhou světovou válkou bylo Ústí nesmírně bohaté město. A pořád je tu ještě dost čtvrtí s krásnými starými vilami; jako je naše fara. Město zasáhlo několik ran. Jednak ten obrovský odsun – z 62 000 obyvatel se 50 000 vyhnalo. Byla tu velmi silná židovská obec, ty povraždili. A pak – v dubnu 45 Ústí zasáhlo masivní bombardování, celé staré centrum bylo v troskách. Majitele těch trosek vyhnali a postavili se tam paneláky.

Vy jste věděl, co vás tady čeká. Čím to je, že jste se pro to rozhodli? Copak jste neměli žádné obavy? Nebo vás naopak přitahovalo to riziko?

2.Dsc_0592

Já už nejsem zas tak mladý, aby mě jen tak přitahovalo nějaké dobrodružství. Jde o to, že farářů je málo a podle mého je jednoznačně potřeba jít tam, kde to nejvíc hoří. Kam jinam jít kázat evangelium než právě do severních Čech, kde si lidé málo věří, kde je hodně špatných zpráv a hodně beznaděje? Nechce se mi přijmout ten zavedený způsob uvažování – jak se mi v tom místě líbí, jaká je fara, kolik je tam lidí… Je potřeba slevit z těch tradičních evangelických pozic, jde o přeměnu v církev otevřenou ven, která je schopna přitáhnout ty „hledače“, jak říká Halík. Já ale neříkám, že vím, jak na to.

 Nabídek jste měl asi víc, ne?

Jistě, ten přetlak byl obrovský, nabídka přišla ze 17 sborů a kolegové na vikariátu na tom byli dost podobně.

 Proč těch farářů, i studentů, tolik ubylo? V éře komunismu to paradoxně bylo lepší.

 Řekl bych, že „věřit“ už dnes není tak //trendy//. Před revolucí šlo hodně o vzdor vůči režimu. Ale teď? Dotyčný je dle mínění většiny iracionální, potažmo hloupý. Nalepit na sebe tuhle nálepku v dnešní konzumní a velmi, aspoň na povrchu, racionální době – to se člověk odepíše. Chce to velkou oporu – od lidí i od Boha. Lidi mají o ETF často dost zkreslené představy, fakt to není jednoduché. Nás začínalo i s dálkaři 70, a studium dokončilo deset.

Studenti teologii vystudují, a pak nic?

 Ano, v čase studia mé maminky se ze všech absolventů teologie stali faráři. Teď je to nanejvýš polovina. Určitě jde hodně i o peníze. Ale možná taky o určitou nejistotu – mám dělat faráře, když není jisté, jak bude církev za deset let vypadat? Mně se ale zdá, že horší než nedostatek farářů je to, jak ubývá evangelická mládež. Když jsem já jezdil na sjezdy mládeže, bylo nás kolem 1000, dnes je to dejme tomu 500. Myslím si, že naše církev s mladými lidmi prostě neumí pracovat, neumí je podchytit.

Dá se říct, zda za tu dobu, co tu jste, se něco viditelného změnilo? Počet lidí na bohoslužbách?

 V první půlce roku 18 přicházelo v průměru asi osm lidí. Já jsem přišel v říjnu, koncem roku byl průměr už 23. Těší mě taky to, že mám tři nové mladé muže v křestní přípravě, a jsou u nás i s rodinami. Taky musím zmínit, že přišlo několik lidí z jiných církví. Ale nechci říkat, že to všechno je jen má zásluha.

 Ústecký sbor je „podporované místo“. Co to přesně znamená?

 Týká se to primárně personálního fondu. Když sbor není schopen do fondu platit, může požádat o podporu, musí to ale schválit synod. Podpora je na čtyři roky, pak se žádá eventuálně znovu.

A co s tím chybějícím staršovstvem?

Proto se tu ustavila správní komise. Schází se tady v Ústí nad Labem jednou měsíčně, má devět členů. Staršovstvo lze postavit, když tady bude šest lidí, ochotných se k tomu na šest let uvázat. Plus dva náhradníci. Letos se to asi ještě nepodaří.

Evidentně to tady zvládáte dobře. Je přesto něco, s čím jste nepočítal, co vás nějak vyvedlo z míry?

2.DSC05066Většinu času mi zabírají věci, které vůbec nesouvisí s farářováním. Což je pro snahu nějak tu ten sborový život rozpohybovat strašná brzda. Přes den telefonuju, provolám tak 40 hodin měsíčně, jsem na stavbě, taky se musím někdy starat o naše dva kluky. A to papírování! Toho je opravdu hodně. Takže kázání píšu většinou v sobotu v noci, spát chodívám v pět ráno. Vlastně veškerá farářská příprava je spíš po nocích.

Jste rád, že jste se rozhodli sem jít? Nelitujete něčeho?

 Určitě ne! Myslím si, že jsem tam, kde jsem měl být. Když sem nikdo jiný nechtěl, tak já ano! A vidím, že to je dobré, naděje je ve vzduchu. Přišli lidé, kteří sem dlouho nechodili, jsou tu nové tváře. Hlavní je vybudovat jádro, které bude brát sbor za svůj a bude mu na něm záležet. Věřím, že za 15 let tady bude silný sbor a všichni se sem pohrnou.

Jana Plíšková