Čím žijí evangelíci ve Skotsku

Milé sestry a milí bratři,

OLYMPUS DIGITAL CAMERA
Boreland

v srpnu roku 2019 jsem byl v rámci mezicírkevní spolupráce vyslán ČCE do městečka Lockerbie ve Skotsku, kde pracuji jako farář Church of Scotland. Rád bych tady i se svojí rodinou setrval až do srpna roku 2021 – pokud nám to Coronavirus dovolí.

Church of Scotland byla po několik staletí jedna v nejvýznamnějších vůdčích sil ve společnosti. Tato církev mívala postavení obdobné naší církvi katolické a formovala životní postoje prakticky všech obyvatel Skotska. Až konec 20. století přinesl pozvolný odklon a začátek století 21. dokonce sice zdvořilé, ale jinak zcela nekompromisní vytlačování církve z veřejného života – počínaje politikou přes školství a vzdělávání, občanské instituce až po byznys svatební a pohřebnický, to vše se dnes už klidně dokáže bez kostelních prostor a farářského mudrování obejít. Naprostá většina obyvatel, včetně těch, kdo prošli nedělní školou, nevnímá církev jako živé společenství, ale jako úctyhodnou instituci, zabývající se minulostí, oslavami různých dávných výročí a smrtí, tedy institucí, která jim nemá co nabídnout pro jejich osobní život a jejich problémy. Nepřipomíná vám to něco?

V zásadě se tu řeší problémy velmi podobné problémům českobratrským, jen v nesrovnatelně větším rozsahu. Nedostatek farářů i financí a jako spojená nádoba rapidní úbytek lidí v kostelích. Kostel stojí prakticky v každé dědině, ale v málokteré se ještě schází natolik přičinlivé společenství, aby stárnoucí (až chátrající) budovy dokázalo náležitě využít a udržovat.

Je ovšem třeba říct, že Skotská církev se těmto výzvám postavila čelem. Ve směru shora General assembly (synod) v loňském roce rozhodl o radikální restrukturalizaci církve (spojování nejen sborů, ale i seniorátů, reorganizace církevního ústředí atp.). Loni se usneslo, že z 46 seniorátů domácích a dvou zahraničních jich udělají jen 13 (!).

Při ústředí církve existuje odbor pro misii a budování církve, který se zdaleka nezabývá misií zámořskou, ale připravuje programy, jejichž cílem je pomoci sbory oživit a omladit.

Na podporu směru zdola nahoru působí v rámci církve několik podpůrných a vzdělávacích aktivit. Jednou z nich byl inspirativní program zvaný Future focus (Zaměřeno na budoucnost), vedený formou diskuse účastníků, kterou zdatný facilitátor z ústředí šťouravými otázkami jen mírně povzbuzuje. Smyslem celého programu je, aby si jednotlivé sbory formulovaly, co vlastně mohou svému okolí nabídnout. Další výzva, se kterou se církev rozhodla poprat, je křesťanství v džungli masmédií a záplavy elektronizovaných informací. Povzbuzením je, že i v době odumírání jsou sbory, které vzkvétají. Sbory, které dokážou vyjít vstříc potřebám, možnostem a kultuře současných lidí. Například úpravou bohoslužebných prostor, zapojením moderní techniky do bohoslužeb nebo hudebním projevem, srozumitelnějším dnešní většinové populaci. Velice populární je například sbor v Glasgow, který opuštěný kostel přestavěl na kavárnu s bohoslužebným prostorem. Lidé sem přicházejí na kávu a koblihu, a přitom si rádi poslechnou kázání, rozhovor nebo muziku, zapojí se do bohoslužeb nebo podpoří některou z mnoha sociálních aktivit církve.

A já teď právě sedím v teple viktoriánské fary, za okny už nehučí orkán Sabine ani jeho dozvuky, které nám včera v noci shodily na zahradě strom, a chci se s vámi podělit o dojmy z posledních šesti měsíců.

Lockerbie je světoznámé. Je to možná jedno z nejznámějších maličkých měst na světě, bohužel je to proto, že 21. 12. 1988 (kvůli libyjským teroristům, českému semtexu a velkému zpoždění) přímo nad městem vybuchlo letadlo americké společnosti PANAM s 250 cestujícími, z velké části studenty, vracejícími se domů na Vánoce. Největší kus letadla dopadl asi 300 m od fary, zničil několik domů a zabil dalších 11 lidí. Tato událost je v Lockerbie dodnes živá, dříve nebo později na ni přijde řeč na každé pastorační návštěvě.

„Můj“ farní sbor Dryfesdale, Hutton and Corrie nijak světoznámý není. Vědí o něm prakticky jen lidé v Lockerbie a blízkém okolí, a i ti jen docela povrchně. Bohoslužby bývají každou neděli, druhou a čtvrtou neděli pak jsou bohoslužby ještě v kazatelské stanici Boreland, což je vesnička asi 12 km od Lockerbie, původně samostatná farnost, která se k velkému sboru připojila asi před 30 lety – pro nedostatek členstva a financí. Na hlavních bohoslužbách bývá kolem 70 účastníků, do Borelandu dorazí přibližně dvacítka věrných – pokud v horách nenasněží nebo silnice nezaplaví voda.

Kostel v Dryfesdale neboli v údolí řeky Dryfe stojí uprostřed města a zároveň uprostřed starého hřbitova. Pohřby jsou tady nejčastější církevní služebnost. Za poslední měsíc jsem měl více pohřbů než u nás v Orlové za posledních pět let.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA
Dryfesdale Church, Lockerbie

Kromě bohoslužeb a pohřbů se v kostele nebo naproti přes silnici v Church Hall (sborovém domě) koná ale spousta různých dalších věcí. Prostory využívají různé sborové skupiny – například ženské sdružení „Guild“ nebo Skupina přátel, scházející se proto, aby si spolu zahráli všelijaké kvízy, ale hlavně aby si za doprovodu dvou harmonikářů a nadšeného houslisty zatancovali při skotských lidovkách. Kapela má věkový průměr 85 let, tanečníci možná ještě víc, ale tím si radost rozhodně zkazit nenechají. Za zmínku stojí i to, že před Vánocemi na několik dnů obsadí kostelní prostory místní školáci – od školy mateřské až po středoškoláky.

A nesmí se zapomenout taky na to, že církev ve Skotsku je tradičně zázemím obrovského množství různých projektů sociálních – od podpory misijních organizací až po spolky na pomoc bezdomovcům, matkám samoživitelkám, umírajícím na rakovinu… Obecně je možné říct, že skotská mentalita vůbec není lakomá, naopak je velmi štědrá a naprosto geniální ve vynalézání různých způsobů, jak podpořit dobrou věc, a přitom se ještě dobře pobavit.

Soužití s evangelíky ve Skotsku je zajímavé dobrodružství a velká inspirace, za niž jsem velmi vděčný. Snad i na vás dýchne aspoň trochu povzbuzení, které tady čerpáme. S Pánem Bohem!

Štěpán Janča