Jak Diakonie čelí současné koronavirové epidemii a jak pomáhá

Diak Krabčice (4)Doma má Marie Jurošková nachystanou tašku a v té sbaleno jako na tábor. Osobní věci, telefon, polštář, deku, oblíbenou společenskou hru. V kteroukoliv denní i noční dobu je připravena vyrazit. Ne však na tábor, ale ke klientům domova se zvláštním režimem Diakonie ve Valašském Meziříčí. Spolu s paní Marií je takto připraveno dalších devět lidí. Zdravotní sestry, pečovatelé, uklízečky.

Domov ve Valašském Meziříčí

Diakonie tu pečuje o 42 seniorů, jejichž průměrný věk je 87 let. Všichni se potýkají s nějakým stupněm demence či Alzheimerovy choroby. Odbornou pomoc potřebují 24 hodin denně. V podobných domovech Diakonie pečuje o tisíce seniorů a také lidí dementních. V celé republice je pak v těchto službách 55 000 lidí, dalších více než 100 000 využívá pečovatelskou službu.

Diak Krabčice (3)Ve Valašském Meziříčí zatím provoz funguje obvyklým způsobem. Zmizely jen návštěvy a společných činností, jako je vaření, pečení či zpívání, je o něco méně. A dějí se také v menších skupinkách. „Samozřejmě všichni máme roušky,“ zdůrazňuje paní Marie, která domov vede. Nedostatkovou zdravotnickou pomůcku dodávají známí a přátelé Diakonie, kteří se do domácí výroby pustili s obdivuhodnou vervou. Díky tomu má dostatek roušek nejen domov, ale celá místní Diakonie.

Hrdinky těchto dnů jsou uklízečky

Nároky na hygienu, i v normálních časech velmi přísné, jsou teď v domově mnohonásobně vyšší. Paní Marie přitom zvlášť vyzdvihuje zapomínané hrdinky dnešních dnů – uklízečky. Těm přibylo práce snad nejvíc. Napadlo by vás třeba, že mnohokrát za den se musí pečlivě dezinfikovat i automat na kávu nebo čtečka na otisky prstů, sloužící personálu ke vstupu? Zvenku viděno ale vše probíhá bezmála jako za těch normálních časů.

Všichni ovšem vědí, že změnit se to může během vteřiny. Stačí podezření, že kdokoliv z domova onemocněl koronavirovou infekcí. V tu chvíli je celé zařízení v karanténě. V krajním případě nikdo nebude smět dovnitř ani ven. A kdo bude čtyřiceti dvěma seniorům ku pomoci?

Od toho jsou tu právě ti lidé, kteří mají doma sbalené tašky. Deset statečných v čele s paní Marií, připravených kdykoliv na zavolání nastoupit k seniorům na nepřetržitou krizovou čtrnáctidenní směnu. Všechno mají promyšleno. Kde budou spát, jak se budou stravovat, jak budou komunikovat s venkovním světem. A záda jim kryje dalších deset, připravených je vystřídat. Čtrnáctidenní karanténa se může protáhnout.

Krizové plány jsou připraveny

Paní Marie to vidí realisticky. Pak by šlo totiž všechno ráz naráz a na přemýšlení by nebyl moc čas. Všichni v Diakonii to vědí, krizové plány mají v hlavě i na papíře.

Přesto vládne v týmu důvěra a dobrá nálada. Receptem na ni je podle vedoucí Marie Juroškové otevřenost. Zavedla proto – při dodržení všech hygienických opatření – pro personál společné posezení u kávy. To je příležitost, kdy si mohou všichni v uvolněnější atmosféře popovídat o svých obavách, ale taky se třeba společně zasmát. „Už teď tu máme atmosféru trochu jako na táboře,“ říká paní Marie. „A na táborech přece vznikají ta nejlepší přátelství.“

Ostrov Krabčice

V Diakonii Krabčice se rozhodli pro celkové uzavření místního domova odpočinku ve stáří. Preventivně, ve snaze maximálně ochránit klienty i personál. Začali 3. dubna s tím, že karanténa bude trvat minimálně měsíc. Pro 44 zaměstnanců to znamená měsíc odloučení od rodin i vlastních domácností. Se svými blízkými se vídají jen prostřednictvím videokonferencí nebo přes plot. „Když se chci vidět s manželkou a dětmi, přijedou autem, ve kterém zůstanou. Já koukám z okna a povídáme si. Takhle si společně „dáváme kafe,“ říká ředitel domova Aleš Gabrysz, který samozřejmě také zůstává na místě.

Diak ValMez (2)Personál má zázemí ve stavebních buňkách, kde i spí. Nejsou to samozřejmě jenom pečovatelé, a dokonce ani výhradně kmenoví zaměstnanci krabčického domova. Tým tří místních kuchařek například posílili dva kuchaři ze severomoravského Penzionu pod Lípou. Všichni společně perfektně zvládají celodenní stravování pro takřka 140 lidí.

Ze sedmi zaměstnankyň, které mají v domově za běžného provozu na starosti úklid a prádelnu, zůstaly v dobrovolné karanténě čtyři. Rozsah úklidových prací, které musí denně zvládnout, je obrovský. Zamést a vytřít (někdy i dvakrát) plochu přibližně o rozsahu hokejového hřiště: 1800 metrů čtverečních. K tomu dvakrát denně vydezinfikovat všechny vypínače a kliky ve čtyřech budovách. Také denně vyprat 100 kilo prádla klientů i zaměstnanců. Slušný výkon.

Dopisy pro radost

Pomáhá i diakonické Středisko rozvojové a humanitární spolupráce. Ať už totiž domovy pro seniory čelí nebezpečí nákazy jakkoliv, pro všechny platí, že zůstávají uzavřeny pro veřejnost, tedy hlavně pro příbuzné a známé klientů. Senioři v pobytových službách se tak ocitli v sociální izolaci, nemohou vídat své rodiny, přátele ani „své“ dobrovolníky. Někdy kvůli obavě z šíření koronaviru dokonce musí zůstávat po většinu dne ve svých pokojích, nemohou se navštěvovat ani mezi sebou. Proto Středisko rozvojové a humanitární spolupráce oslovilo své dobrovolníky, aby se zapojili do iniciativy „Dopisy pro radost“.

Diak Krabčice (5)

Vyjádřit podporu seniorům můžou snadno i čtenáři tohoto článku. Napište ideálně rukou krátký dopis na maximálně jednu stranu A4, dopis vyfoťte na svůj telefon nebo oskenujte a prostřednictvím webového formuláře jsmesvami.diakonie.cz/dopis-pro-radost pošlete Středisku (ušetříte si tak cestu na poštu). Zaměstnanci střediska pak dopis předají do některého z diakonických domovů. První várka dopisů putovala do Písku, Krabčic, Rýmařova, Vsetína, Dvora Králové nad Labem a Myslibořic.

Jak rychle a účinně pomoci

Myslet je však třeba i na neúplné rodiny, lidi s postižením či lidi pečující o své blízké. Jedná se například o klienty občanských poraden a dalších zařízení Diakonie. Například paní Eva: Pracovala brigádně na parkovišti a příjem z brigády pro ni byl hodně důležitý, protože má invalidní důchod třetího stupně a také zdravotní problémy, kvůli kterým musí brát drahé léky. Eva doufá, že firma, pro kterou pracovala, se o ni v čase koronavirových omezení postará, ale jisté to není. Každopádně je teď v situaci, kdy přišla o svůj pravidelný měsíční výdělek 3000 korun.

Paní Eva je jedním z prvních lidí, kterým ve finanční nouzi sbírka vyhlášená v březnu na pomoc lidem zasaženým současnou koronavirovou krizí.

Pomáhat je potřeba rychle, aby lidé nezůstali na holičkách, než si vyřídí sociální dávky od státu nebo se jinak přizpůsobí nové situaci.

Do sbírky průběžně přibývají finance a částkou 300 000 korun ji z fondu sociální a charitativní pomoci podpořila také synodní rada ČCE. Velmi děkujeme, že pamatujete na potřebné.

Adam Šůra