Kříž jako symbol smíření po čtyřech stech letech

5. Bílá horaStředověký vojenský střet v roce 1620 v Praze na Bílé hoře rozdělil český národ a na příštích sto padesát let jej uvrhl do temnoty. Výročí bitvy nyní nabízí příležitost ke společnému symbolickému aktu smíření. A tak zatímco církve jdou po společné cestě ekumenické spolupráce už dlouho, v listopadu roku 2020 byl na Bílé hoře vztyčen smírčí kříž jako trvalé znamení odpuštění a vzájemného porozumění.

Bitva na Bílé hoře definitivně potlačila povstání, při kterém se české stavy pokusily dosáhnout mimo jiné náboženské rovnoprávnosti mezi katolíky a protestanty. Místo toho přišlo období nadvlády a útlaku, pro které se v dějinách vžil termín „doba temna“. Během násilné rekatolizace odešlo do exilu až půl milionu obyvatel, včetně osobností světového významu, jako byl např. Jan Amos Komenský.

(foto: Jiří Šťástka/Člověk a víra)
(foto: Jiří Šťástka/Člověk a víra)

Po čtyřech stoletích nám tato připomínka nabízí možnost vypořádat se s dávnými traumaty, historickými křivdami a vzájemným rozdělením mnoha generací. Chce stavět na tom, co nás jako příslušníky různých církví spojuje, nikoli rozděluje.

Trvalým znamením těchto snah se stal právě na Bílé Hoře, v Aleji exulantů, Kříž smíření. Smírčí kříže patří do české duchovní a kulturní tradice a bývaly vztyčovány na místech, kde se událo něco neblahého. Znamení v krajině jako symbol dávné křivdy a obnoveného porozumění a odpuštění.

Moderní podoba tohoto kříže, jejímž autorem je německý benediktýn br. Abraham Fischer, odkazuje na hlubší duchovní význam smíření, které není jen lidským úsilím, ale i dílem Božím.

Kříž je trojitý – skládá se ze dvou ocelových křížů a jednoho titanového. Dvě zrezlé ocelové části jako by představovaly dvě znesvářené strany konfliktu, rez jako by ukazovala na náš hříšný a konflikty naplněný svět. Modrá, titanová část, třetí kříž, který nepodléhá vlivům prostředí, jako by poukazoval k nebesům a k tomu, že skutečného smíru můžeme dosáhnout především tehdy, když si uvědomíme, že nás spojuje to, co leží mimo tento svět.

(foto: Jiří Šťástka/Člověk a víra)
(foto: Jiří Šťástka/Člověk a víra)

Kříž smíření má zároveň, je-li položen na zemi, podobu zátarasu, který brání v cestě. Teprve když je společným úsilím vztyčen a narovnán, stává se křížem – a to dokonce křížem, který je stejně viditelný ze všech stran a ze všech úhlů pohledu. Tento kříž je znamením smíření, v které církve doufají a které dnes, navzdory obtížné minulosti, už z velké části platí.

Hlavním bodem společné připomínky, kterou organizovala Ekumenická rada církví (ERC) spolu s Českou biskupskou konferencí (ČBK), měly být ekumenické nešpory na Bílé hoře přímo v den výročí, tedy v neděli 8. listopadu, a s tím spojená pouť mladých ze všech koutů republiky právě na toto místo.

Do jejich podoby ale výrazně promluvila mimořádná opatření spojená s pandemií nemoci COVID-19. Program musel být značně omezen a společné bohoslužby, jichž se měly účastnit stovky věřících, měly nakonec charakter televizního přenosu bez účasti veřejnosti. Nešpory obsahovaly i kajícnou modlitbu, ve které představitelé církví vyznávali minulá zranění a prosili Boha nejen za odpuštění, ale i za naději pro společnou cestu do budoucna.

(foto: Jiří Šťástka/Člověk a víra)
(foto: Jiří Šťástka/Člověk a víra)

Součástí výročí je i dlouhodobější aktivita ČBK a ERC, které společně vytvořily odbornou komisi ke studiu konfesních dějin 17. století a souvisejících témat. Tato skupina publikuje pravidelně pracovní listy pro sbory, farnosti, školy i veřejnost a pořádá odborná kolokvia. „Je to úsilí, abychom odstranili předsudky, které jsou mezi námi, a pravdivě se dotkli událostí, které nás dovedou k pravdě, neboť jsou vedeny kristovským směrem. Jde o to, abychom si i díky výsledkům práce komise byli jako křesťané blíž,“ vysvětlil předseda Ekumenické rady církví a synodní senior ČCE Daniel Ženatý.

S přispěním Ekumenické rady církví Jiří Hofman; více informací také na https://bilahora1620.cz/