K 350. výročí Jana Amose Komenského

JAKJan Amos Komenský, latinsky Comenius, pochází z jihovýchodní Moravy, z rodiny patřící k Jednotě bratrské. Narodil se 28. 3. 1592, otázka rodiště je sporná: uvádí se Nivnice nebo Uherský Brod. Manželé Komenských měli kromě jediného syna Jana ještě čtyři starší dcery. Dětství zřejmě Komenský trávil na obou zmíněných místech jihovýchodní Moravy a roku 1598 začal v Uherském Brodě navštěvovat bratrskou školu.

O budoucím osudu Jana Amose rozhodl nejen jeho talent, ale též potřeba Jednoty zajistit si vzdělaný kněžský dorost. Proto byl vyslán na zahraniční studia na kalvinisticky orientované vysoké školy v Německu, kde strávil tři roky (1611–14). Ve studiích pokračoval na univerzitě v Heidelbergu. Po návratu na Moravu 1614 začal Komenský učit na přerovské škole a 1616 byl vysvěcen na bratrského duchovního.

Podobně jako většina Jednoty bratrské podporoval české stavovské povstání proti katolickým Habsburkům. Porážka českých a moravských evangelických stavů v bitvě na Bílé hoře 8. 11. 1620 tak poznamenala i jeho osud. Na přelomu 1621/22 byl nucen z obav o svoji svobodu a život opustit své tehdejší působiště a ukrývat se pak na různých místech severní Moravy. Nová ústava Obnovené zřízení zemské legalizovala 1627 dědičnou moc Habsburků v českých zemích a katolictví prohlásila za jediné dovolené náboženství. Nekatolickým stavům bylo nařízeno do šesti měsíců buď odejít ze země, nebo přestoupit ke katolictví. Výsledkem byla velká emigrační vlna, v jejímž rámci odešla do exilu také rodina Komenských.

Novým útočištěm se Komenskému stalo velkopolské Lešno, kde strávil ve třech pobytech celkem 19 let života. V Lešně našel Komenský druhý domov; díky latinsky napsaným pracím, zejména moderním učebnicím a pansofickým dílům, získal evropskou proslulost.

Padesátiletý Komenský stál na vrcholu tvůrčích sil a o jeho práci byl v Evropě značný zájem. Dokonce dostal pozvání do Paříže od samotného kardinála Richelieu. Komenského hlavním úkolem bylo psát učebnice, ale jeho skutečný zájem se stále více upíral k hlavnímu všenápravnému spisu, Obecné poradě o nápravě věcí lidských.

6. Komenský_Vanovice_Benfoto

Pohromou se pro Jana Amose stala neblahá zpráva o uzavření vestfálského míru v říjnu 1648, který ponechal, navzdory švédským slibům, české země v područí Habsburků.

Ale ani nyní se jeho vitalita nedala neúspěchy zlomit. Neustávaly jeho kontakty se zahraničím (zvláště s Anglií), odkud se snažil získat pomoc pro český exil. Navzdory definitivnímu potvrzení vestfálského míru v lednu 1650 se bratrský sněm rozhodl nerozpustit Jednotu bratrskou a udržet ji i do budoucna.

Za této nové situace přivítal Jan Amos Komenský pozvání sedmihradského protestantského knížecího rodu Rákócziů, aby se ujal reformy jejich latinské školy v Sárospataku. Měl tak příležitost oživit kontakty s bratrskými exilovými sbory v Uhrách i pokusit se získat novou politickou podporu pro český exil. Zvelebil zdejší školu a napsal zde mnoho vynikajících, zvláště didaktických prací (Škola hrou, Orbis pictus). Intriky ze strany rektora školy však Komenského pozici v Sárospataku začaly zhoršovat, rozhodl se proto v červnu 1654 k návratu do Lešna.

Tehdy opět nakrátko a naposledy ožily naděje českého exilu na zvrat středoevropských poměrů. Na obzoru se rýsovala koalice Švédska, cromwellovské Anglie a Sedmihradska. Když roku 1655 vypukla švédsko-polská válka, švédský válečnický král Karel X. Gustav zprvu slavil velké triumfy. Ovšem brzy se vojenská karta začala obracet, polské katolické jednotky Lešno (považované za hnízdo cizinců a protestantských zrádců) napadly a vypálily. Janu Amosu s rodinou se podařilo na poslední chvíli uniknout, ale při požáru přišel o všechen majetek, včetně knihovny a mnoha cenných rozpracovaných rukopisů.

V dočasném útočišti ve Frankfurtu nad Odrou zastihlo Komenského v červnu 1656 pozvání do Amsterodamu; do Nizozemí se přemístil tentokrát již natrvalo.

Čtrnáctiletý   pobyt v Amsterodamu byl pro něho dobou závěrečného tvůrčího vzepětí (právě zde dokončil a vydal svá mnohá literární a vědecká díla). Jeho myšlenky a úsilí se však již vzdalovaly od reality tehdejší Evropy, ovládané mocenskými a ekonomickými zájmy. Přesto ani v závěrečných letech života nepřestával plnit své povinnosti bratrského biskupa a udržoval kontakt s vlastí i českým exilem (mj. také vydáváním svých českých knih).

Zemřel v Amsterodamu 15. 11. 1670 uprostřed práce na nedokončeném díle ve věku 78 let a pohřben byl o týden později, 22. 11., v městečku Naardenu, ležícím 20 km jihovýchodně od Amsterodamu. Konečným zastavením Komenského dlouhé cesty se stal hrob v kostelíku valonské reformované církve, k níž měl zesnulý velmi těsný osobní vztah.

Jaroslav Kumpera, redakčně kráceno