Debata o manželství pro všechny: pozdě, ale přece

pexels-marta-branco-1173576Komise pro přípravu rozhovoru s komunitou LGBTQ+ připravila tři online diskuse ve formě moderovaného panelového rozhovoru. Měly poměrně jasný cíl: otevřít uvnitř naší církve debatu o postoji k manželství pro všechny. Podle počtu sledujících lze říct, že o téma je mezi evangelíky zájem. 

První z diskusí se konala ve středu 10. února a byla nazvána Biblické, teologické, etické a psychologické aspekty homosexuality. Hosty byli psychoterapeutka Dagmar Křížková, etik Jindřich Halama a biblista Martin Prudký, diskusi moderoval celocírkevní farář pro menšiny Mikuláš Vymětal.

Diskuse se věnovala hlavně dokumentu s názvem Problematika homosexuálních vztahů, který v roce 2006 vydala církev s odvoláním na 1. zasedání 30. synodu (květen 2004). Všichni tři hosté se podíleli na jeho přípravě a každý se měl k dokumentu nyní, po 15 letech, vyjádřit. Chápání celé problematiky sdílejí – homosexualita není nemoc a pro křesťanství se nejedná o nepřekonatelný problém.

Martin Prudký na úvod poznamenal, že všechny texty Starého i Nového zákona, které se označují za důkaz ohavnosti homosexuality, je třeba nahlížet skrze dobový kontext. Důležité pak je to, že Bible samotná nezná homosexuální orientaci, ale pouze homosexuální chování, které je skoro ve všech příbězích spojováno s určitou formou násilí a dominance.

Podle Jindřicha Halamy není homosexualita otázkou číslo jedna v křesťanské věrouce, jde spíše o pastorační téma.

Dagmar Křížková nabídla sexuologický/medicínský pohled. Sexuální orientace je vrozená, nelze změnit lékařskými metodami. Jakékoli pokusy o léčbu byly neúspěšné, Světová zdravotnická organizace vyškrtla homosexualitu ze seznamu duševních poruch už v roce 1990.

Druhá ze série diskusí byla uspořádána ve středu 24. února a dostala název Jak se žije lesbám a gayům v církevním prostředí a v české společnosti. Tentokrát bylo téma zaměřeno přímo na příběhy konkrétních lidí.

Pozvání přijali manželé Pospíšilovi, rodiče mladé lesbické ženy, dále pak dva členové křesťanské LGBT komunity, Zdeněk Turek, divadelní herec a výpomocný kazatel ČCE, a Veronika Dočkalová, předsedkyně sdružení Logos. Všichni hosté jsou aktivní členové některého z českobratrských evangelických sborů. Výjimku představovala sestra Dočkalová, která je římskokatolického vyznání. Debatu opět moderoval Mikuláš Vymětal, celocírkevní farář pro menšiny.

pexels-sharon-mccutcheon-3738057-scaledHned ve svém počátku se diskuse stočila k pojmu coming out, tedy momentu, kdy člověk svoji odlišnou sexuální orientaci veřejně deklaruje. Zajímavou perspektivu přinesli manželé Pospíšilovi, kteří o coming outu mluvili z druhé strany, tedy jako jeho příjemci ze strany svojí dcery. „Když na to zpětně vzpomínám, přineslo dceřino sdělení o její sexuální orientaci především úlevu, protože ty věci, které jsme už nějak tušili, se tím vyslovením staly naprosto jasnou skutečností,“ řekla Lenka Pospíšilová.

Dalším výrazným tematickým blokem byla debata o přístupu k lidem s homosexuální orientací v církvi. Svědectví Veroniky Dočkalové poukázalo na často bolestivé situace v církvi římskokatolické: „Když jsem se připravovala na biřmování, narazila jsem na zeď církevního práva a katechismu, která mi jasně říkala: Ty sem úplně nepatříš.“ K poměrům v katolické církvi dodala: „Pakliže někdo žije v trvalém vztahu s osobou stejného pohlaví, nemá přístup ke svátostem. Myslím, že je to naprosto bizarní věc. Pokud člověk prožije nějaké milostné okamžiky s osobou stejného pohlaví a u zpovědi projeví nad těmito činy lítost, může přijímat všechny svátosti. Pokud se ale zjistí, že dotyčný s touto osobou trvale žije, v církvi takříkajíc skončil. Z mého pohledu jde o jasné podporování promiskuity na úkor stabilních vztahů.“ Na překážky v protestantském prostředí naopak narazil Zdeněk Turek, který má zkušenost hned s několika církví, včetně Církve bratrské či Církve adventistů sedmého dne. I on se setkal s nepříjemnostmi i nepochopením.

Jak prohlásili i manželé Pospíšilovi, je velká devíza, že Českobratrská církev evangelická homosexualitu nekvalifikuje jako hřích. V kontextu českých církví jde však o minoritně zastoupený přístup. Dokladem potřeby dialogu v církevním prostředí je i ekumenický, ba dokonce mezinárodní zájem: Debatu sledovala kromě laiků i řada duchovních z různých církví, ze zahraničí se ozvala například slovenská luterská farářka, která kvůli otevřenému postoji vůči LGBT lidem čelí hrozbě zákazu duchovenské služby ve své církvi.

Tato diskuse nepřinesla jasné odpovědi, ovšem je třeba dodat, že záměrně. Účelem nebylo „vymezovat hřiště“, ale dát k diskusi prostor a o věci otevřeně hovořit.

Třetí diskuse se konala ve středu 14. dubna 2021.

Rozhovor moderoval náměs­tek synodního seniora Českobratrské církve evangelické Pavel Pokorný a pozvání přijali tito hosté: Ivan Eľko, generální biskup Evangelické církve a. v. na Slovensku, Benigna Carstens, členka vedení Jednoty bratrské v německém Ochranově, a Ondřej Stehlík, farář sboru Presbyterní církve v New Yorku.

Zástupci zahraničních církví hovořili o svých stanoviscích a praxi v přístupu k homosexualitě a o zkušenosti s rozho­vorem v církvi i ve společnosti a s hledáním konsenzu.

Ema Pospíšilová, Adéla Rozbořilová