Máme u nás žáky, které ve státní škole odmítnou. S ředitelem Milanem Černým o rozšiřování školy pro děti s těžkým postižením

002_5955Před deseti lety se přes známou dozvěděl, že pražská speciální škola Diakonie hledá ředitele. Vzdělání na takovou pozici měl, zkušenosti ne. „Mám rád výzvy a tušil jsem, že se jich v Diakonii nabízí požehnaně,“ vysvětluje Milan Černý, proč se nakonec pro Diakonii rozhodl. Jedné z největších výzev čelí právě teď: Michelská speciální škola V Zápolí potřebuje zásadně rozšířit kapacitu, aby mohla pomoci více rodinám s dětmi, které mají těžký handicap.  

Proč se musí škola V Zápolí zvětšit a nemůže zůstat tak, jak je? 

Diak. Milan ČernýO školu je velký zájem a za současného stavu musíme odmítat i žádosti rodin z blízkého okolí. Nemáme místo a byla by chyba s tím nic nedělat. Čím více dětí bude do školy chodit, tím více rodin podpoříme. Speciální škola pro ně představuje obrovskou pomoc. V Zápolí také velmi potřebujeme tělocvičnu, děti si uvnitř vlastně nemají kde hrát. Pro naše autistické žáky nám zase chybí speciální místnost, kde bychom je mohli v bezpečí zklidnit. Plánujeme i cvičnou kuchyňku, protože chceme naše žáky učit co největší samostatnosti – aby se po odchodu ze školy dokázali o sebe co nejlépe postarat.

Kolik žáků škola pojme, když ji rozšíříte?

Dvakrát víc než nyní. Aktuálně máme 48 žáků, po rekonstrukci to bude ke stovce. Uvažujeme také o tom, že by se sem vešla i praktická škola. V nové budově bude rovněž mateřská škola a přípravný stupeň základní školy, který oddělíme od ostatních tříd.

Jak se na tak velký projekt shánějí peníze?

diak.002_5948Protože působíme v Praze, ve velmi bohatém regionu, máme paradoxně trochu smůlu: Nezískáme investiční dotace z Evropské unie. Těch zhruba 10 milionů, které nám chybí, si musíme opatřit jinak. Nejprve se vždycky obracíme na rodiny našich žáků, které oslovíme s prosbou o pomoc. Někteří nám přispějí, jiní informace o rekonstrukci šíří ve svém okolí. Také jsem se obrátil na firmy, které nás už v minulosti podpořily. Štěstí zkouším i u česko-vietnamské společnosti, naši školu totiž navštěvují čtyři vietnamští žáci. Přispět na rekonstrukci naší školy ale může kdokoli. Na našich webových stránkách máme darovací formulář, přes který je možné poslat jakýkoli finanční příspěvek.

Jeden velký projekt už za sebou máte, a to novou školní zahradu.

Jsme na ni ohromně pyšní. Pomohly nám s ní rodiny našich dětí. Tatínek jednoho žáka třeba přijel na zahradu s bagrem a zbavil ji všech betonových prvků, jiný nám daroval 50 000 korun. V podstatě každý rodič nám v rámci svých možností pomohl a toho si ohromně vážím. Postupně jsme dali dohromady potřebnou částku a vytvořili zahradu se spoustou zvukových hraček, se skluzavkami, trampolínou i různými prvky pro rozvíjení pohybových schopností. Nechybí ani spousta místa k odpočinku a hezký altánek. A také se povedl kus chodníku, kde můžou děti jezdit na kolech a koloběžkách – to je totiž baví nejvíc.

Jsou podle vás pražské speciální školy něčím výjimečné?

Diak.002_5953 (3)Určitě jsme výjimeční v tom, že máme na starosti děti s tím nejtěžším postižením. Máme žáky, které by do státních speciálních škol nikdy nevzali. Jsme ale jedineční také v tom, že naši zaměstnanci jsou lidé, kteří tuhle práci chtějí dělat, chtějí se učit od sebe navzájem a být si oporou. A to se nám, myslím, daří. Každý z nás do toho něco přináší. A já věřím, že to se nějak projevuje i na našich dětech a jejich rodičích.

Vendula Janů