Svatopluk Karásek (*1942) sloužil jako kazatel ČCE, nejprve na Hvozdnici a v Novém Městě pod Smrkem.  Pastýřem a nepřehlédnutelným svědkem Kristovým ale nepřestal být ani po ztrátě státního souhlasu, když působil jako kastelán na hradu Houska, či během svého věznění. V roce 1980 emigroval do Švýcarska, reformovaným Švýcarům sloužil v Bonstetten a Curychu. Po převratu v Československu v roce 1989 se vrátil a navázal na svoji farářskou činnost v Betlémské kapli v Praze, v Novém Městě p. Smrkem a nakonec opět v Praze u Salvátora. Svatopluk zemřel na 4. adventní neděli 20. 12. 2020.

Když jsme se s ním uprostřed doby covidové v omezeném počtu loučili v salvátorském kostele 23. 1. 2021, zrodil se nápad uspořádat Sváťa – fest jako příležitost rozloučit se a připomenout si jeho kazatelské i písničkářské rozkročení pro kohokoli z širokého okruhu přátel a posluchačů. Program začal 31. 7. bohoslužbami v pražském Salvátoru a pokračoval za Prahou hudebním festivalem v Lahovičkách. I když uprostřed prázdnin nepřijeli všichni, jejichž život Sváťovo přátelství, kazatelství, otevřenost a písničky ovlivnily, přece jen se obě místa zaplnila.

V kostele na Svatopluka vzpomínal farář Zdeněk Bárta, disidentský souputník ze severních Čech. Připomněl nadhled, vnitřní svobodu, nadprůměrnou lidskou vstřícnost i zápas o pravdivost v občanských postojích. Farář Josef D. Beneš, Sváťův švýcarský spolupracovník, vzpomínal na jeho napínavé kazatelské začátky v němčině, na to, jak Sváťovo kazatelství oslovovalo někdy poněkud „kožené“ reformované Švýcary, a především, jak oslovoval tím, že pro něj zvěstování evangelia mělo vždy hluboký, existenciální smysl.

Na tento motiv navázali další hosté, kteří připomněli hlubokou autenticitu Sváťova projevu, nesamozřejmost občanské nonkonformity během normalizace i to, že za „machrem Sváťou“ se skrývala hluboká pokora před Bohem.

Od 16 hodin se pak konal festival v Lahovičkách. Sváťovy písničky zazněly v podání Karla Vepřeka, Bobeše Rösslera, zahrály také kapely Oboroh a samozřejmě Svatopluk. Undergroundová komunita, k níž se přidal nejeden z návštěvníků kostela, vesele tančila, popíjela pivo a připomínala si hity jako Ženský ty jsou fajn, Say no to the devil  i ty méně ozpívané.

Sváťovy písně i kázání ukazovaly za normalizace cestu pravdivého křesťanství, fungovaly jako antitoxin proti církevnické úzkoprsosti i proti aktuálním svodům nacionalismu, xenofobie či konzumenství, jimž jako modlám podléhají mnozí křesťané i církevní představitelé.

Sváťa fest se stal skutečnou příležitostí za život Sváti Karáska poděkovat. Připomněli jsme si Svatopluka s radostí i jako Kristova svědka, který dokázal dary kristovské svobody, velkorysosti i pravdivosti zpřítomňovat navzdory ustrašeným a beznadějným poměrům.

Tomáš Trusina, foto portrét: Karel Cudlín