Archiv pro rubriku: ČCE

Den pro Kubu 2018. Hájíme (si) lidská práva

DSC_1389Země, odkud pocházejí nejlepší doutníky na světě. Země s nádhernou přírodou. Země, kde se dostanete do vězení, aniž byste udělali cokoli špatného. Země, v níž k nákupu auta potřebujete státní povolení. To všechno jsou tváře Kuby. Den pro Kubu, který se konal v Praze 20. března, chtěl upozornit na porušování lidských práv, a to nejen na tomto ostrově. Českobratrská církev evangelická spolu s Člověkem v tísni jej pořádala už po sedmé. Letošní podtitul jsme nazvali „Hájíme (si) lidská práva“. Pokračování textu Den pro Kubu 2018. Hájíme (si) lidská práva

Farář z Glasgow v Praze. David Sinclair bude pečovat o vztahy s anglicky mluvícími zeměmi

Sinclair DavidK péči o bohaté vztahy mezi Českobratrskou církví evangelickou a církvemi v anglicky mluvících zemích významně přispěje farář Skotské presbyterní církve David Sinclair. Od Nového roku působí v ekumenickém oddělení Ústřední církevní kanceláře ČCE a stráví tam následující čtyři roky. Bude se starat o zahraniční návštěvy, organizovat jejich program a podle potřeby bude k dispozici také farním sborům, které chtějí se sbory v anglicky mluvících zemích rozvíjet partnerství. Pokračování textu Farář z Glasgow v Praze. David Sinclair bude pečovat o vztahy s anglicky mluvícími zeměmi

Vyslání kaplanů a podpis smlouvy o ekumenické spolupráci. Jedinečný výraz spolupráce církví.

Y3A4001Přesně na Den českého vězeňství, 14. 12., bylo v loňském roce do služby slavnostně vysláno 15 nových vězeňských kaplanů a 19 dobrovolníků. Vůbec poprvé se tak stalo při ekumenické bohoslužbě, a to v pražském kostele sv. Václava na Zderaze, který sloužil v 19. stol. jako novoměstská trestnice. Pověření složili slib do rukou generálního sekretáře České biskupské konference Stanislava Přibyla a předsedy Ekumenické rady církví Daniela Ženatého. Pokračování textu Vyslání kaplanů a podpis smlouvy o ekumenické spolupráci. Jedinečný výraz spolupráce církví.

Památníky toleranční doby. Dědictví otců má svou hodnotu

DSCF6766Je trochu ostuda, že v Praze není trvalá expozice věnovaná dějinám reformace v českých zemích. V cizině je to běžné, ve Francii nebo v Německu je řada evangelických muzeí, jsou také například v Budapešti. Být si tohoto vědomi je důležité zejména s ohledem na současnou sérii výročí: Bible kralická, mistr Jan Hus, Jeroným Pražský, Martin Luther a napřesrok výročí slučovacího sjezdu českých evangelíků, kde se ustanovila Českobratrská církev evangelická. A přitom máme veřejnosti co nabídnout: Hus a jeho předchůdci jako předzvěst světové reformace, léta náboženského míru a Jednota bratrská, toleranční období a právě také unikátní sjednocení dvou větví protestantské tradice. Pokračování textu Památníky toleranční doby. Dědictví otců má svou hodnotu

Výročí reformace a cesty k smíření po sametové revoluci

0iluJak se Českobratrská církev evangelická vyrovnávala se změnou svého postavení po listopadu 1989 z hlediska „smíření a odpuštění“, bereme-li v úvahu i širší rámec daný výročím vystoupení Martina Luthera před pěti sty roky?

Martin Luther byl bezpochyby vědomým členem církve katolické, tedy obecné. Také Jan Hus přijímal církev jako danost. Odpor církve byl veden proti Lutherově rozpoznání, že církev není ani majetníkem ani prostředníkem spasení. Nelze si koupit pokání ani odpuštění, natož plnost života. Můžeme s Lutherem opakovat, že se snad i my nadějeme být částkou církve neviditelné, kterou chová sám Hospodin ve svém úradku. Proč se tedy o tu svou církev českobratrskou tolik bojíme? Pokračování textu Výročí reformace a cesty k smíření po sametové revoluci