Archiv pro rubriku: ČCE

Příběh jednoho lustru. Světlo partnerství dosahuje přes moře

úvodníV evangelickém kostele v Letohradu jsme v neděli 6. listopadu 2016 slavnostně rozsvítili hlavní lustr. Zakončili jsme tak dlouhou cestu, symbolicky osvětlenou partnerstvím sahajícím až do zámoří. Základní kámen kostela byl položen roku 1998. Do nového jsme se stěhovali o čtyři roky později a nad chybějícími detaily jsme si moc hlavu nelámali: terénní úpravy, dlažba, kryty na topení – to vše se dá pořídit později. Tak se také stalo, jen lustr stále chyběl.

 

Plody partnerství se sborem v Annapolis

V nové budově kostela jsme začali s nabídkou pro veřejnost, jako jsou koncerty, výstavy nebo jazykové kurzy pro děti a dospělé. A právě kurzy angličtiny otevřely novou podobu našeho partnerství s Presbyterní církví v Annapolis. Spolupráce s touto církví začala už při stavbě kostela, každý rok od nich přijela skupina lidí, kteří si natáhli montérky a pustili se do pomocných prací. V roce 2001 jsme se tak seznámili s manželi Moranovými – Markem a Connie; oba byli krátce v důchodu, on bývalý voják, pracující většinu života v technických oborech, ona bývalá učitelka, malá kulatá paní s nakažlivým úsměvem. Connie se do České republiky zamilovala, byla velmi aktivní – například štědře podporovala program pro mládež. S řadou lidí z našeho sboru si pravidelně vyměňovala e-maily a byla skvělou hostitelkou všech našich, kdo do Annapolis přiletěli. Moranovi navštívili Letohrad znovu na podzim roku 2010 a pak ještě jednou na jaře roku 2011. Věděli jsme, že zdravotní stav Connie není dobrý a tušili jsme, že je to možná poslední příležitost, kdy si na tak náročnou cestu troufla. V roce 2012 začaly přicházet znepokojivé zprávy, Connie bojovala s vleklým cévním onemocnění, až na jaře roku 2013 přišla zpráva nejsmutnější. Mark zůstal sám.

 Moranovi, Letohrad a dílo českých sklářů

Light_020Potkali jsme se znovu až letos na jaře, kdy se Mark zúčastnil mezinárodní konference, pořádané naší církví v Praze, a spolu s ostatními strávil víkend v našem sboru. Trochu pohublý, občas slzy v očích, ale bylo vidět, jak je rád, že se může zase procházet městem. Řekl nám, že by u nás chtěl nějakým způsobem památku své ženy připomenout, protože pro Connie byl letohradský evangelický sbor záležitost citu. Nový lustr se k tomu přímo nabízel.

A tak jsme začali hledat někoho, kdo lustr navrhne a vyrobí. Při výběru firmy jsme měli šťastnou ruku: rodinná firma Zikron z Brna se s námi dokázala naladit na stejnou vlnu. Nedokázali jsme jim říci, jak by měl lustr vypadat – sedli jsme si s majitelem firmy Pavlem Hamanem a designérkou Ivou do prázdného kostela a vyprávěli jim o Markovi a Connie. A výsledkem je nádherné dílo českých sklářů, které od listopadu v našem kostele visí. Dvanáct svítidel jako dvanáct apoštolů. Skleněné rybky jako univerzální symbol křesťanství. Modrá barva jako nebe.

Světlo listopadové neděle

Celá nedělní bohoslužba 6. listopadu, na kterou přijel i Mark, se točila kolem světla: biblické texty, kázání i písně. A moment, kdy za společného zpěvu „Před Tebou, Pane, temno ztrácí sílu tvou“ postupně zhasínala všechna světla v sále, aby se najednou naplno rozzářil nový lustr, patřil k nejsilnějším.Light_011

Mark Moran se po slavnosti vrátil domů. Věříme, že to nebylo naše poslední setkání, že už nebude mít Letohrad spojen jen se smutkem nad ztrátou milované ženy, ale že si vzpomene i na den plný radosti, kdy se „její“ lustr poprvé rozsvítil. Vezl s sebou dopis pro náš partnerský sbor, v němž jsme napsali: „Connie Moran byla světlem života svého manžela Marka a její neutuchající podpora našeho partnerství vnášela světlo i do životů našich. Je pro nás velkou ctí, že v našem sále bude svítit lustr na památku Connie jako připomínka doby, kdy dva sbory na opačných koncích zeměkoule vytvořily společenství, které se tak výrazným způsobem zapsalo do života každého z nás.“

 Renata Popelářová, Letohrad

Setkání křesťanů zemí střední a východní Evropy

náhledPod biblickým slovem „Vy jste sůl země“ se v Budapešti sjeli křesťané všech generací z Maďarska, Německa, Polska, Česka, Slovenska, Rakouska, Ukrajiny, Rumunska a dalších zemí. Prolínala se maďarština s němčinou a dalšími jazyky, mladší ročníky, bez ohledu na národnost, komunikovaly bez obtíží v angličtině. Pak už jen opravdu těžko poznáte, odkud kdo je. Pokračování textu Setkání křesťanů zemí střední a východní Evropy

Práce armádní kaplanky v Afghánistánu

náhledV současné době vysílá Armáda České republiky vojáky do několika zahraničních operací. Nejvíce vojáků, více než 150, je vysláno do jihozápadní části Afghánistánu na bývalou ruskou leteckou základnu Bagram Air Field. Jejich úkolem je, řečeno vojenským jazykem, podílet se na monitorování bezpečnostní situace v okolí základny, narušovat nepřátelskou činnost a navazovat spolupráci s představiteli místní samosprávy. Do Afghánistánu vyjíždí spolu s vojáky také kaplan. Já jsem odjela na Bagram koncem března 2016. Rozhodnutí přišlo z vyššího stupně velení. Upřímně, měla jsem obavy, jak mezi ostré hochy zapadnu, ale během půlroční přípravy jsem pomalu začala nabývat důvěru, že to půjde. A taky moje rodina si na představu mojí půlroční absence v tom období pomalu začala zvykat. Pokračování textu Práce armádní kaplanky v Afghánistánu

Léto pro mladé

Věřící z Evropy a Asie se setkali v Krkonoších

náhled Výlet na Sněžku, indické tance, pomalované obličeje, debaty o plánu Boží záchrany – to všechno a mnohé další spojilo v prvním srpnovém týdnu mladé věřící z Evropy a Asie. Setkali se v „International Campu“, který v Krkonoších pořádalo oddělení mládeže Českobratrské církve evangelické. Pokračování textu Léto pro mladé

Exulanti, vyhnanci a běženci

náhledPřed dvaceti lety byla ustanovena pracovní skupina k německo-českým vztahům, sestávající z delegátů Evangelické církve v Německu (EKD) a Českobratrské církve evangelické (ČCE). Dirk Stelter, vrchní církevní rada EKD, a církevní rada ČCE Gerhard Frey-Reininghaus si na mezinárodní konferenci „Exulanti, vyhnanci a běženci“, která se konala od 14. do 16. října 2016 v Litomyšli, připomněli dvacetileté výročí prohlášení synodu EKD k vztahům mezi Čechy a Němci. Tímto prohlášením v roce 1996 EKD odpověděla na prohlášení synodu ČCE k vysídlení sudetských Němců z Československa po druhé světové válce. Pokračování textu Exulanti, vyhnanci a běženci

Všichni jsme Boží milované děti. Rozhovor s Mikulášem Vymětalem

O své práci s menšinami přijedu rád kamkoli vyprávět

foto 1Vymětal MikulášMikuláš Vymětal (*1971) po maturitě na strojní průmyslovce vystudoval Evangelickou teologickou fakultu Univerzity Karlovy. Rok a půl studoval v Izraeli židovskou teologii a rok v Německu judaistiku a Starý zákon, což bylo tématem jeho doktorské práce. Pět let byl farářem ve sboru v Praze-Horních Počernicích, pak seniorátním farářem Pražského seniorátu a farářem pro mládež. Poslední tři roky působí v Berouně, dva roky je také celocírkevní kazatel pro humanitární aktivity, menšiny a lidi sociálně vyloučené. Je ženatý a má dvě dcery. Pokračování textu Všichni jsme Boží milované děti. Rozhovor s Mikulášem Vymětalem

Prohlášení Ekumenické rady církví v ČR k situaci pronásledovaných čínských křesťanů

ERCPředsednictvo Ekumenické rady církví vyzvalo na začátku září českou vládu, aby poskytla azyl čínským křesťanům, kteří pobývají v České republice a kteří jsou ve své zemi pro svoji víru pronásledováni. Předsednictvo apelovalo na vládu, aby rozhodla urychleně. „Jako ti, kdo zažili komunistický režim v tehdejším Československu, stejně jako nadvládu jedné strany nad činností církví, žádáme, aby se Česká republika nepodílela na, byť nepřímé, podpoře totalitních praktik a potlačování náboženské svobody skupin a jednotlivců,“ stojí v prohlášení. Pokračování textu Prohlášení Ekumenické rady církví v ČR k situaci pronásledovaných čínských křesťanů

Noví přátelé mi budou chybět. Rozhovor s Karen Rae Moritz

náhled KarenŠest let strávila farářka Presbyterian Church (USA) Karen Rae Moritz prací v ekumenickém oddělení Ústřední církevní kanceláře Českobratrské církve evangelické. Na konci dubna svoji židli opustila a vrátila se do Ameriky. „Nejvíc mi budou chybět noví přátelé, krásná Praha a výborně uspořádaná veřejná doprava,” říká. Pokračování textu Noví přátelé mi budou chybět. Rozhovor s Karen Rae Moritz