Diakonie Valašské Meziříčí provozuje (kromě jiného) dva obchody s oblečením a úklidovou firmu. A letos na podzim k tomu přibyla i výrobna pralinek. Potíž je však v tom, že každý v trvalém zaměstnání nevydrží, což se týká především lidí s mentálním handicapem. Často nezvládnou některé pracovní nároky – například schopnost pracovat samostatně – a odcházejí. Šikovnost ani chuť do práce jim přitom nechybí. Jak jim pomoci, aby se v zaměstnání udrželi? Tuhle otázku se teď snaží ve valašskomeziříčské Diakonii rozlousknout. Pokračování textu Diakonie připravuje na nástup do práce lidi s handicapy, dokonce i s alkoholovou demencí →

V letošním velikonočním Ekumenickém bulletinu jsme psali o pomoci Diakonie v uprchlickém táboře v jordánském Zátarí. Ve sborech Českobratrské církve evangelické se tou dobou vykonávala postní sbírka, určená právě lidem ve zmíněném táboře. Výnos byl jeden milion korun, a to i díky partnerům z USA (Diaconia Connections). S pomocí této sbírky je možné v táboře rozšířit centrum Diakonie nazvané Peace Oasis (Oáza míru). Obyvatelé tábora tak získají víc prostoru k setkávání i prostor pro konkrétní programy pomoci, které pro ně Diakonie ve spolupráci s dalšími organizacemi pořádá. Nadto se staví pro děti nové a bezpečné hřiště, zastíněné před ostrým pouštním sluncem, které je vybaveno houpačkami, prolézačkami nebo skluzavkou.

Ozve se nesmělé zaklepání. Pak se ale dveře prudce rozrazí a do místnosti vtrhnou dvě malé holčičky. Vrhnou se na Andreu a hned prosí: „Andy, budeme hrát cukr – káva?“ Andrea Bendíková je obejme a hbitě odpovídá: „Ale až po doučování, jo?“ Holčičky souhlasí. Pokračování textu Romové mezi námi. Příběh jedné středoškolačky →

Do Zátarí, jednoho z největších uprchlických táborů na světě, se člověk dostane pohodlně autem. Vyráží se obyčejně po dálnici, která z Ammánu, hlavního města Jordánska, vede k hranici se Sýrií. Tam se odbočí na takzvanou bagdádskou silnici, jede se mírně zvlněnou pouštní krajinou a už z dálky je vidět jakési velké město. Před rokem 2012 označovalo jméno Zátarí malou vesničku. Vše se změnilo poté, co v Sýrii propuklo válečné násilí. Do Jordánska přicházelo čím dál více uprchlíků. Pokračování textu Udržet naději. Komu a jak pomůže dar z postní sbírky →

Mateřská školka v Chebu je mezi školskými zařízeními Diakonie výjimečná. Jako jediná je totiž určena dětem bez handicapů. Jejím posláním je rozvíjet setkávání mezi dětmi z německé a české strany hranice. Pokračování textu Školka v Chebu bez hranic →

Diakonie roste. Střediska a školy Diakonie provozují více než 130 zařízení v celé ČR. V Diakonii pracuje přes 2000 zaměstnanců. Školy a mateřské školy Diakonie navštěvuje 423 dětí a žáků. Dařilo se i Diakonické akademii, která nabízí vzdělávací kurzy, zaměřené na práci v sociálních službách. Kurzy jsou určeny jak pracovníkům Diakonie, tak i dalším poskytovatelům sociálních služeb. Aktuálně nabízí Diakonická akademie 50 vzdělávacích témat a jako jediná na českém trhu nabízí dlouhodobé (půlroční) vzdělávání pro manažery v sociálních službách, pro pracovníky pečující o lidi s demencí nebo pro asistenty lidí s mentálním postižením a autismem. Pokračování textu Rok 2016 byl pro Diakonii úspěšný →

Novým ředitelem Diakonie ČCE byl synodní radou Českobratrské církve evangelické jmenován od 1. dubna 2017 Jan Soběslavský. Jmenování se uskutečnilo na základě výsledků výběrového řízení a na doporučení dozorčí rady Diakonie ČCE. Jan Soběslavský (37) vystudoval právo a evangelickou teologii a v Diakonii působí dvanáctým rokem. Začínal jako právní poradce na ústředí této organizace, v roce 2007 se stal ředitelem Diakonie Brno, která se za jeho působení rozšířila o řadu služeb, zvláště pro seniory a lidi s mentálním handicapem. Od roku 2010 působí Jan Soběslavský též jako člen správní rady Diakonie. Zástupci zřizovatele Diakonie, tedy Českobratrské církve evangelické, poděkovali předešlému řediteli Diakonie Petru Haškovi za jeho práci v čele organizace. „Za těch několik let jsem spolu s vámi zažil spoustu krásných chvil,“ vzkázal Petr Haška všem z Diakonie ve svém závěrečném pozdravu, který můžete shlédnout v češtině na kanálu youtube.com/diakoniecz.

„Diakonie otvírá možnosti azylantům“ – tak se jmenuje projekt, který již půl roku realizuje Diakonie prostřednictvím svého Střediska celostátních programů a služeb. Jeho pracovníci mají dlouholetou zkušenost práce s migranty a azylanty a v rámci tohoto projektu azylantům všestranně pomáhají v integraci do české společnosti. Chtějí tak předcházet jejich sociálnímu vyloučení, vytváření ghett a dalším problémům. Pokračování textu Diakonie a církev pro azylanty →

Lidé jsou konfliktní a zraňují druhé často proto, že je samotné něco bolí. Nemáme je kvůli tomu omlouvat. Můžeme je ale pochopit a pomoci jim. Více jsme o tom mluvili s Annou Stodolovou, vedoucí terapeutického programu „Stop násilí ve vztazích“.

PhDr. Anna Stodolová (43 let) vystudovala psychologii na FF UK v Praze. Od roku 1996 pracuje v Diakonii ČCE – Středisku křesťanské pomoci v Praze, v SOS centru, kde se věnuje krizové intervenci, psychoterapii a poradenství. Účastní se projektu Násilí ve vztazích, kde poskytuje individuální a párovou terapii. Ve své soukromé praxi pracuje individuálně s dospělými a adolescenty a nabízí také párovou terapii. Je lektorka kurzů krizové intervence a práce s agresí ve vztazích. Od roku 2008 připravuje besedy pro rodiče, kde se věnuje tématům výchovy a partnerských vztahů. Pokračování textu Terapie pachatelů domácího násilí. Rozhovor s Annou Stodolovou →

Dnes, kdy se i služba stává zbožím, potřebný člověk klientem a i v této oblasti mluvíme o konkurenci poskytovatelů, je pro Diakonii ČCE stále důležitější mezi ostatními poskytovateli sociálních služeb si ujasňovat své místo a ptát se po vlastní identitě – co ji definuje a od ostatních odlišuje.  Jak obstát v konkurenci služeb při nerovném přístupu k nestátním zařízením v zemi, kde 90 % občanů nepatří k žádnému vyznání? Jak poskytovat pastorační služby, když více než 85 % zaměstnanců a klientů je bez vyznání? Jak oslovit nové spolupracovníky jinak než jen penězi, kterých se nedostává, a jak udržet úroveň spolupracovníků na dobré úrovni? Pokračování textu Hodnoty diakonické práce ve Švýcarsku i u nás →