Celý život působil v ekonomických oborech a před odchodem do důchodu si položil otázku, jak smysluplně trávit nastávající volný čas. Rozhodl se pro pomoc druhým lidem, a tak v rámci jednoho z dobrovolnických programů Diakonie už šestý rok pomáhá v rodinách – dětem s přípravou do školy. A dobře se v tom doplňuje se svými výrazně mladšími kolegy. Pokračování textu Jsme na jedné vlně. S Janem Kalošem o tom, co může v Diakonii člověku přinášet dobrovolnictví →

V Myanmaru (Barmě) pomohla Diakonie zrekonstruovat pět škol, které celkově navštěvuje přes tisíc studentů. Vzdělání je pro ně zásadní. Může je totiž vysvobodit z chudoby, ve které dnes se svými rodiči žijí. Pokračování textu Školy do deště →

V červnu roku 1989 obnovila svou činnost Diakonie Českobratrské církve evangelické. Významné jubileum připomenou narozeninové oslavy, které vyvrcholí společným setkáním ve čtvrtek 20. června od 15 hodin v kostele U Salvátora v Praze. Připravujeme slavnostní program s mnoha hosty, který v několika zastaveních provede třemi dekádami života Diakonie od porevolučních počátků až do dnešních dnů. Nebude chybět hudba nebo prostor pro setkání a rozhovory u kávy či sklenky vína. Zveme všechny, kdo s námi chtějí narozeniny Diakonie společně oslavit: zaměstnance, přátele, partnery Diakonie i další lidi. Těšíme se na vás! Ke slavnostem Diakonie jsme připravili také speciální web www.diakonie30.cz. Najdete tam kalendář akcí středisek a škol, ale také příběhy z Diakonie, informace k historii či hodnotám nebo možnost koupit Diakonii k třicetinám dárek. Pokračování textu Jak letos Diakonie oslaví svých třicet let? →

Patnáct škol a přes čtyři sta žáků – ve speciálním školství je Diakonie ČCE v České republice na orvním místě. Nejde však jen o počty. Diakonické školy se na přední místo dostaly i proto, že jsou otevřeny dětem s nejtěžšími formami zdravotního postižení, včetně nízkofunkčního autismu. Ve dvou případech – v Merklíně u Plzně a v Praze – Diakonie navíc nabízí žákům ubytování v internátech během pracovního týdne. Ve speciálních školách Diakonie vycházíme z toho, že každý náš žák je originál. Jeden spořádaně sedí v lavici, druhý se musí stále pohybovat, další je tak citlivý, že ho i drobná odchylka od zavedeného pořádku nezvladatelně rozruší: spustí takový křik, že se to rozléhá po celé škole. Je však jisté, že vzdělání je schopen i člověk s nejtěžším handicapem. Nemusí se hned učit číst a psát. Pokroky lze dělat i v tom, jak dát srozumitelně najevo hlad, pocit nepohody nebo touhu po společnosti druhého člověka. Pro člověka s handicapem a jeho blízké to není maličkost, ale zásadní posun dopředu. Spoléháme se v tom na odbornost, zkušenost i dobrou vůli našich pedagogů. A také na individuální přístup, což znamená malý počet dětí ve třídě. Naše školy jsou rodinného typu. Na tom si v Diakonii zakládáme. Pokračování textu Diakonie je jednička ve speciálním školství →

Je sychravé listopadové dopoledne a ve speciální škole Diakonie v pražské Michli začal další školní den. Nebude však dnes asi úplně obvyklý, jak naznačuje dění na ulici před školou. Ze zaparkovaných automobilů vystupuje odhadem osm Číňanů a chystají se dovnitř. Co se to děje? Pokračování textu Čína, Vietnam, Brazílie, Singapur. Michelská speciální škola vzdělává i děti cizinců →

Diakonie Valašské Meziříčí provozuje (kromě jiného) dva obchody s oblečením a úklidovou firmu. A letos na podzim k tomu přibyla i výrobna pralinek. Potíž je však v tom, že každý v trvalém zaměstnání nevydrží, což se týká především lidí s mentálním handicapem. Často nezvládnou některé pracovní nároky – například schopnost pracovat samostatně – a odcházejí. Šikovnost ani chuť do práce jim přitom nechybí. Jak jim pomoci, aby se v zaměstnání udrželi? Tuhle otázku se teď snaží ve valašskomeziříčské Diakonii rozlousknout. Pokračování textu Diakonie připravuje na nástup do práce lidi s handicapy, dokonce i s alkoholovou demencí →

V letošním velikonočním Ekumenickém bulletinu jsme psali o pomoci Diakonie v uprchlickém táboře v jordánském Zátarí. Ve sborech Českobratrské církve evangelické se tou dobou vykonávala postní sbírka, určená právě lidem ve zmíněném táboře. Výnos byl jeden milion korun, a to i díky partnerům z USA (Diaconia Connections). S pomocí této sbírky je možné v táboře rozšířit centrum Diakonie nazvané Peace Oasis (Oáza míru). Obyvatelé tábora tak získají víc prostoru k setkávání i prostor pro konkrétní programy pomoci, které pro ně Diakonie ve spolupráci s dalšími organizacemi pořádá. Nadto se staví pro děti nové a bezpečné hřiště, zastíněné před ostrým pouštním sluncem, které je vybaveno houpačkami, prolézačkami nebo skluzavkou.

Ozve se nesmělé zaklepání. Pak se ale dveře prudce rozrazí a do místnosti vtrhnou dvě malé holčičky. Vrhnou se na Andreu a hned prosí: „Andy, budeme hrát cukr – káva?“ Andrea Bendíková je obejme a hbitě odpovídá: „Ale až po doučování, jo?“ Holčičky souhlasí. Pokračování textu Romové mezi námi. Příběh jedné středoškolačky →

Do Zátarí, jednoho z největších uprchlických táborů na světě, se člověk dostane pohodlně autem. Vyráží se obyčejně po dálnici, která z Ammánu, hlavního města Jordánska, vede k hranici se Sýrií. Tam se odbočí na takzvanou bagdádskou silnici, jede se mírně zvlněnou pouštní krajinou a už z dálky je vidět jakési velké město. Před rokem 2012 označovalo jméno Zátarí malou vesničku. Vše se změnilo poté, co v Sýrii propuklo válečné násilí. Do Jordánska přicházelo čím dál více uprchlíků. Pokračování textu Udržet naději. Komu a jak pomůže dar z postní sbírky →

Mateřská školka v Chebu je mezi školskými zařízeními Diakonie výjimečná. Jako jediná je totiž určena dětem bez handicapů. Jejím posláním je rozvíjet setkávání mezi dětmi z německé a české strany hranice. Pokračování textu Školka v Chebu bez hranic →