Archiv pro rubriku: Nezařazené

Bulletin 54 – Vánoce 2021

Milí čtenáři,

tornádo, které postihlo Moravu v letošním létě, u nás nepamatujeme. Byl to stupeň EF4, a ten je na stupnici druhý nejsilnější! A zkáza to byla opravdu strašná. Jsou země, kde se s hurikánem, tornádem a dalšími takovými úkazy lidé setkávají „normálně“, jsou na to zvyklí, vědí, jak se připravit, co dělat. Ale v České republice?! Hurikán u nás asi vůbec neexistuje, tornádo se někdy vyskytlo, ale nikdy ne v takové síle. Pomocí internetu jsem zjistila, že zkáza této intenzity potkala Prahu v roce 1119 (!), je to prý zaznamenáno v Kosmově kronice české. Ale takovéto hrůzy bývají naštěstí spojeny i s něčím dobrým, příkladným. Peněžitá pomoc zdevastovaným obcím byla okamžitá a dosáhla rozměrů podobně neuvěřitelných jako vichr sám. A těší mě, že zcela zásadní pomocí přispěla kromě Adry a Člověka v tísni také Diakonie Českobratrské církve evangelické. Velká a účinná pomoc přicházela zrovna tak i ze zahraničí, zvláště od německých církví. Vyjmenované organizace jsou nesmírně důležité, ale byly by bezmocné, nebýt občanské společnosti. Ta obrovská množství peněz, která se v těchto institucích shromažďovala, posílali obyčejní lidé z celé naší země, za což musíme být velmi vděčni. A tak nezbývá než doufat, že v České republice si na tornáda nemusíme začít zvykat.

Ale ještě bych ráda upozornila na osobu Svatopluka Karáska. O koho se jedná, se v článku dočtete, já chci jen upozornit, že svou osobností, svým působením, a především svými písněmi ovlivnil skutečně obrovské množství lidí, a zdaleka ne jenom z křesťanských kruhů. A režim ho nezlomil, ač o to velmi usiloval.

Léto je už dlouho pryč, vánoční čas je před námi a s ním i radost, kterou nám nevezme ani tornádo ani jiné nešvary. Věřme tomu.

Jana_PliskovaS přáním pokoje za redakční radu Jana Plíšková

Bulletin 53 – léto 2021

Milí přátelé, milí čtenáři,

v minulém, velikonočním úvodníku jsem se nemohla nevěnovat zákeřnému covidu-19. Na jaře byla statistická čísla, alespoň v naší republice, dost varovná. Od té doby se ale situace mnohonásobně zlepšila a já mám podle dostupných informací dojem, že je to podobné i jinde, tedy alespoň v Evropě. Takovou „morovou ránu“ jsme zatím nezažili, tak věřme, že nás to i v něčem poučilo. A nezbývá než doufat, že se po letních prázdninách nezopakuje loňský scénář! Ale co ta další „morová rána“ – v Bělorusku? Tam se od Velikonoc nezměnilo pranic a scénář je pořád jeden a ten samý.

Jsme bezmocní, nemůžeme dělat téměř nic. K oběma záležitostem se v Bulletinu vracíme – v „minutě ticha“ a připomínkou dvojích běloruských bohoslužeb.

A co bych ještě ráda zmínila, to je téma LGBT. V naší církvi nám tato komunita není lhostejná, zatím jsme v této oblasti zorganizovali tři diskuse a může nás potěšit, že o ně byl mezi evangelíky zájem.

Dějí se i dobré věci. Držme se naděje a pokoj Boží ať je nám nablízku.

Jana_PliskovaS přáním všeho dobrého za celou redakční radu

Jana Plíšková

Bulletin 52 – Velikonoce 2021

Milí čtenáři,

v posledním, vánočním Bulletinu jsme psali o několika velkých historických výročích. Tentokrát je to jinak, výročí mě napadá jediné a dost paradoxní. Je to totiž právě rok, co jsme, z velké většiny, zavřeni doma, protože zvenku na nás dotírá nezvaný návštěvník, zvaný coronavirus. A nějak se to nelepší, čísla jsou spíš neradostná, občas to vypadá nadějněji, ale pak je zase skok zpět, je to pořád nahoru a dolů…

Snažíme se žít co možná normálně, ale moc nám to nejde, nevidíme své nejbližší, máme obavu z kolemjdoucích, jít s kamarádem na kávu či na pivo, to už je leda tak do pěkného snu.

Co je na téhle době přínosné? Každá zlá etapa má přece své dobré, a tím pádem pro nás velice důležité stránky. Život se nezastavil! Ano, hodně lidí umírá, a to nás bolí, ale strašně moc se nás taky uzdravilo a děti se rodí, jakoby nic! Taky naštěstí například dál vycházejí pěkné knihy, takže je co číst, buďme za to vděčni!  A nejen knihy, vznikají i kvalitní filmy, divadelní představení – to že se lidé nechtějí viru poddat, je přece taky dobrá zpráva, není všechno špatně!

Tak abych zmínila aspoň něco z toho, co si v novém Bulletinu přečtete, upozorňuji na dvojici mladých evangelických farářů, kteří se nazývají Pastoral Brothers. Ti se určitě taky nechtějí poddat. Faráři a tak trochu herci v jednom, kteří přinášejí naději, radost, ale co víc – oslovují úspěšně i českou ateistickou většinu! A to je co říct! Tak se na ně podívejte; a držme se všichni naděje, která přichází shůry.

Jana_PliskovaZa redakční radu

Jana Plíšková

Bulletin 51 – Vánoce 2020

Milí čtenáři,

na velká i větší výročí je vždycky dobré upozornit. Jejich význam se neztrácí, je platný pořád, dnes stejně jako před několika sty let. Výročí se mají připomínat. Tentokrát vám tedy nabízíme tři a všechna jsou více či méně spjata i s existencí naší církve, Českobratrské církve evangelické.

Bitva na Bílé hoře se odehrála v neděli 8. 11. roku 1620. Je to tedy právě 400 let a zrovna letos datum 8. listopadu také připadlo na neděli. Výročí, které se chystalo dlouho dopředu, muselo být kvůli pandemii covid-19 silně zredukováno, ale jeho význam se tím nesnižuje! Co pro Čechy bitva sama a období pobělohorské, třicetiletá válka a „doba temna“ znamená? Během násilné rekatolizace odešlo do exilu až půl milionu obyvatel. Je to hluboký zářez, kterého si jsou vědomi příslušníci církví protestantských, ale i církve katolické, a při každoroční „oslavě“ se jejich představitelé snaží najít společná východiska. A myslím, že se to v posledních letech daří.

Druhé výročí na to první navazuje. Před 350 lety zemřel Jan Amos Komenský, biskup Jednoty bratrské, pedagog a filosof, „učitel národů“, i on byl nucen ve zmíněné „době temna“ z naší země definitivně odejít.

Výročí třetí už se týká naší současnosti, let padesátých minulého století, doby komunistického Československa. Mezi více než dvěma sty režimem popravených byla jediná žena, erudovaná právnička Milada Horáková. Členka Českobratrské církve evangelické. Od její vraždy letos v červnu uplynulo 70 let.

Milí přátelé, význam Vánoc se nemění, coronavirus s nimi nepohne, na významu může jedině přidat. Držme se naděje v časech dobrých i zlých!

„Když Hospodin úděl Sijónu změnil,bylo nám jako ve snu. Tehdy naše ústa naplnil smích a náš jazyk plesal. Tehdy se říkalo mezi pronárody: ,Hospodin s nimi učinil velké věci.‘“

(Ž 126,1–2)

Jana_PliskovaZa redakční radu

Jana Plíšková

Bulletin 50 – léto 2020

Milí čtenáři,

je jisté, že klimatické změny, mimo jiné sucho, nás všechny skutečně ohrožují. Jenomže v České republice se to nyní skoro nezdá pravděpodobné. Je červen, ale nástup léta nikde. Horka, která nás některé roky v tuto dobu už sužovala, jsou v nedohlednu, prší a prší. Aspoň zatím. Radujme se!

Světem stále hýbe „čínský virus“, doufejme, že je už skutečně pomaličku na ústupu, my jsme vděčni, že v naší zemi se epidemie zvládla velmi dobře a přejeme totéž i vám odjinud. Prosme za celý zasažený svět.

Je skoro neuvěřitelné, jak úžasně se v čase pandemie projevila v české společnosti soudržnost, jak lidé šili a rozdávali roušky, jak obětavě, skutečně až na hranici sil, pracují zdravotníci, pracovníci v domovech pro seniory a tak dále a tak dále.

V té souvislosti ráda zmiňuji i naše faráře, faráře ČCE, jistě to ale bude podobné i v jiných církvích. Bohoslužby se sice konat nemohly, faráři však paradoxně měli práce víc! Abychom o nic nepřišli, připravovali totiž bohoslužby „on line“. A to ještě úplně doprostřed doby šíření zrádného viru spadly Velikonoce!

Pandemii jsme věnovali i některé texty v tomto Bulletinu. Ráda bych vás také upozornila na článek o tom, jak se žije českému evangelickému faráři ve Skotské církvi, v Lockerbie. Taky to nemá s ohledem na pandemii moc snadné, i on připravuje bohoslužby přes internet, snímané kamerami, k tomu připravit texty písní…

Milí přátelé, přeji nám všem, ať se už pandemická vichřice přežene a ať můžete letní čas strávit svobodně a smysluplně.

Pokoj s Jana_Pliskovavámi.

Za redakční radu Jana Plíšková

Bulletin 49 – Velikonoce 2020

 Naši milí čtenáři,

předvelikonoční Ekumenický bulletin je pro vás připraven. Velikonoce – to je konstanta, jistota, Velikonoce budou bez ohledu na to, že po světě se tak neomaleně šíří drzý virus; Ježíšovo kralování se tím ohrozit nemůže.

Pokud jde o texty v tomto čísle, ráda bych upozornila na rozhovor s farářem naší církve Tomášem Junem. Tomáš Jun se rozhodl k dost odvážnému kroku, ujal se totiž velmi skomírajícího sboru v Ústí nad Labem a změny, které se za zatím krátkou dobu jeho působení staly, by se skoro daly nazvat zázrak. Pro Tomáše to totiž byla opravdová výzva – copak by měl evangelický sbor v krajském městě asi s 95 000 obyvatel úplně skonat? To přece není možné! Tak se podívejte, co se tomuto 34letému faráři už podařilo a co hodlá dělat dál. A ať je Tomášova práce povzbuzením i pro naše konání, ujišťuje nás totiž o tom, že i věci zdánlivě beznadějné můžou mít smysl, můžou přinést silný užitek i radost.

A to druhé, co chci zmínit a co se také zdá skoro neuvěřitelné, to je působení spolku s názvem Milion chvilek. Dvěma mladým lidem, zakladatelům tohoto občanského vzdoru, se podařilo rozpohybovat protivládní nesouhlas českého národa způsobem, který do dnešní doby jako by skoro nepatřil. Účast na demonstracích Milionu chvilek je jednoznačně nejvyšší od sametového listopadu roku 1989, skoro se mu počtem zúčastněných blíží!

Milí přátelé, virus náš svět nezboří. Kéž nám Velikonoce přinesou pokoj a naději, které starosti našeho světa daleko převýší – všemi směry!

Jana_PliskovaZa redakční radu

Jana Plíšková

Všichni se jen pohrnou. Rozhovor s Tomášem Junem

2.17 (2)Otvírá mi trochu ležérní, zdvořilý mladý muž s cigárem mezi prsty, následován velkým dobrotivým psiskem. Tomáš Jun, začínající farář; jako jiní. Jenomže tím, že se rozhodl pro sbor v Ústí nad Labem, se situace rapidně mění. Vše však svědčí pro to, že jeho rozhodnutí bylo správné. Stav věcí, s ohledem na minulost, vypadá totiž relativně dost nadějně. Tomáš Jun vystudoval evangelickou teologii. Vikariátem prošel v Praze-Libni a v roce 2018 byl instalován ve sboru v Ústí nad Labem. Nastěhoval se sem se svou ženou, absolventkou pastorační a sociální práce na ETF UK, a s dvěma ještě hodně malými chlapečky. Vila, sídlo evangelické fary, je starodávná. V kanceláři na zdi visí pár fotografií, jedna je z konfirmace začátkem padesátých let 20. století. Konfirmovaných bylo 50, sbor měl asi 4000 členů (!). O deset let později to prý byla už jen desetina. Pokračování textu Všichni se jen pohrnou. Rozhovor s Tomášem Junem

Návštěva synodního seniora Daniela Ženatého v Presbyterní církvi v Jižní Koreji

btySynodní senior Daniel Ženatý podnikl koncem října dlouho připravovanou návštěvu Presbyterní církve v Koreji (PCK)– Presbyterian Church of Korea. S touto církví má Českobratrská církev evangelická dlouhodobě velmi přátelské kontakty. V Praze, ve sborech naší církve v Kobylisích a ve Střešovicích se korejští křesťané pravidelně scházejí. Pokračování textu Návštěva synodního seniora Daniela Ženatého v Presbyterní církvi v Jižní Koreji

Odešel biblista, teolog a svědek víry. Petr Pokorný 1933–2020

9.Petr Pokorný_cb (2)V ranních hodinách 18. ledna 2020, obklopen svou rodinou, zemřel ve věku 86 let Petr Pokorný, profesor Nového zákona na Evangelické teologické fakultě Univerzity Karlovy. Církev v něm ztrácí výrazného a oblíbeného učitele, pronikavého badatele mezinárodního věhlasu a neúnavného organizátora vědecké práce, který hlubokou erudici v biblistice, teologii, filologii i filosofii spojoval s přátelsky otevřenou určitostí svědka křesťanské víry. Pokračování textu Odešel biblista, teolog a svědek víry. Petr Pokorný 1933–2020