Archiv pro rubriku: Nezařazené

Úvodník

Vážení a milí čtenáři,

o velká výročí v církevních kruzích, a obzvlášť v Českobratrské církvi evangelické, poslední roky opravdu není nouze. V roce 2015 uplynulo 600 let od brutální tragické smrti mistra Jana Husa, o rok později 600 let od stejného úmrtí Jeronýma Pražského a letos slavíme pětisté výročí počátku světové reformace, zosobněné v první řadě postavou Martina Luthera a podtržené přibitím jeho tezí na vrata kostela ve Wittenbergu. O dvou událostech, které se v souvislosti s tímto výročím naší církve týkají, se v novém čísle Ekumenického bulletinu, které otvíráte, můžete dočíst.

Těší nás to, zároveň ale nelze nepsat o temných a bolestných stránkách našeho žití, a hlavně o tom, co se s nimi dá dělat, jak se proti nim stavět. Postava doktora Denise Mukwegeho, statečného lékaře z Demokratické republiky Kongo, je nám v tomto smyslu krásným příkladem. Vypráví nám o něm Olga Navrátilová, členka rady Světového luterského svazu.

Advent, navzdory Zlému, který se v našem světě tak rád rozpíná, nám přináší naději. Přináší nám dobrou zprávu o tom, kdo je Pánem nade vším a od koho přijde naše spása. To je poselství, které se patří, zvláště teď, před Vánoci, rozhlašovat.

 „Protože máme mocného velekněze, který vstoupil až před Boží tvář, Ježíše, Syna Božího, držme se toho, co vyznáváme.
Nemáme přece velekněze, který není schopen mít soucit s našimi slabostmi; vždyť na sobě zakusil všechna pokušení jako my, ale nedopustil se hříchu.
Přistupme tedy směle k trůnu milosti, abychom došli milosrdenství a nalezli milost a pomoc v pravý čas.“
(List Židům 4,14–16)

PlíškováJana Plíšková

úvodník

Milí čtenáři,

má mít církev zájem o politické dění? Určitě ano. Nejsme lhostejní k bezpráví ve světě a nemůže nám být jedno ani to, kdo vládne v zemi naší, zda vládne mravně, zda působí ve prospěch svých občanů a ne ve prospěch svůj. Politika není špína, jak se říkává, i když ji to ohrožuje; politika je správa věcí veřejných a od toho nelze dávat ruce pryč – právě proto, že jsme křesťané.

Provolání synodu ČCE k blížícím se volbám v ČR, nejen parlamentních, ale i prezidentských, které v tomto Bulletinu najdete, o tom svědčí. Je to prohlášení v rovině obecné, dává však najevo, že poslancům synodu, které jsme si zvolili, a kteří tedy mluví za nás za všechny, není lhostejné, kdo a jak se o naši zemi stará a právě i to, koho si do čela naší země zvolíme.

Ráda také upozorňuji na delší rozhovor s pracovníkem ústředí ČCE, kterého leckdo z vás zná osobně a který na konci března po mnoha letech sice oficiálně skončil, do ústraní však rozhodně neodchází.

A z ostatního, co je jistě také pro leckoho zajímavé, bych ráda zmínila článek z rubriky Diakonie. Poněkud nevšední příběh o sochách z Diakonie v Litoměřicích určitě totiž stojí za přečtení – pobaví vás i potěší, protože má dobrý konec.

Příště si o nás přečtete až v čase adventním. Přejeme vám do té doby dobře a smysluplně strávený čas a navíc naději a pokoj ve všem konání, které vás čeká.

Jana_PliskovaZa redakční radu Jana Plíšková

úvodník

Vážení a milí čtenáři,

máte před sebou další číslo Ekumenického bulletinu; tentokrát přichází právě v čase Velikonoc. Snažili jsme se jako vždy vybrat z českého evangelického dění to, co se nějak týká i vás za hranicemi, to, co snad může být i pro vás přínosem.

Velkým a nesnadným tématem jistě nejen v České republice jsou uprchlíci z islámských zemí a je patřičné se mu věnovat, ať na rovině politické, nebo občanské, a právě taky v řadách křesťanů. Co nás však jako křesťany pohoršuje, je skutečnost, že „křesťanskými hodnotami“ argumentují ti, kteří s křesťanskou vírou nemají nic společného a používají tyto hodnoty zcela účelově – aby ochránili naši, tedy „křesťanskou“ pohodlnost a bezpečí; a co hůř – argumentují jimi i politici, kteří se tak snaží populisticky vloudit v přízeň svých potenciálních voličů. Řeči protiuprchlicky laděné zkrátka padají na úrodnou půdu. Proti tomu se vedení naší církve vymezilo. Jak – to se v Bulletinu dočtete.

95 wittemberských tezí Martina Luthera a tedy 500 let evropské reformace nesporně letos hýbou reformační částí Evropy a určitě i tady v Bulletinu stojí za připomenutí.

Jednou ze sociálních služeb je i pomoc obětem domácího násilí. To je chvályhodná a známá věc. Starat se však o pachatele tohoto násilí, to už tak obvyklé není. Přečtěte si, jak se to daří Diakonii ČCE.

A nakonec jedno překvapení – zpráva týkající se našeho dlouholetého spolupracovníka a vedoucího ekumenického oddělení církevního ústředí. Uvidíte sami.

jáS přáním požehnaných Velikonoc

za redakční radu Jana Plíšková

Úvodník

Vážení čtenáři, milí přátelé,

foto hvězda k úvodupředkládáme vám nové, adventní číslo našeho Bulletinu. Články se věnují době od léta do konce církevního roku, Bulletin tedy není adventní tematicky, ale proto, že si v něm začnete listovat právě s první adventní nedělí. S novým počátkem, s novou nadějí.

 

A na co v tomto Bulletinu upozornit?

Třeba na rozhovor s Mikulášem Vymětalem, s farářem ČCE, který se také nazývá farář pro menšiny. V článku se dozvíte, jak široký má záběr; kromě obvyklé farářské služby míří jeho pomoc k Romům a uprchlíkům či muslimům obecně, slyšet je o něm ale leckde, kde se děje nějaké bezpráví.

Vzdorovat bezpráví by měla každá církev, dva příklady týkající se postoje celé ČCE, eventuálně i ERC a dalších uskupení, teď uveřejňujeme také. Věnují se romskému holocaustu a pronásledovaným čínským křesťanům.

A ještě bych ráda upozornila na text, týkající se kaplanské služby. Ta se začala v naší zemi rozvíjet po roce 1989, s koncem komunistického režimu; dnes už dost početné skupiny kaplanů působí jak v nemocnicích, tak ve věznicích i v armádě. Že je však vojenskou kaplankou žena a že odjela na misi do Afghánistánu? A že na ni v Čechách čeká manžel – farář a tři nedospělé děti?! Přečtěte si, co nám odtamtud milá paní farářka vzkazuje.

Věřím, že vás v Bulletinu zaujme i leccos dalšího, co už nezdůrazním, podívejte se sami.

Za redakční radu s přáním radosti a pokoje v nadějném čase adventu a Vánoc

jáJana Plíšková

 

 

 

Lid, který chodí v temnotách, uvidí velké světlo; nad těmi, kdo sídlí v zemi šeré smrti, zazáří světlo. Neboť se nám narodí dítě, bude nám dán syn, na jehož rameni spočine vláda a bude mu dáno jméno: „Divuplný rádce, Božský bohatýr, Otec věčnosti, Vládce pokoje.“

Jeho vladařství se rozšíří a pokoj bez konce spočine na trůně Davidově a na jeho království. Upevní a podepře je právem a spravedlností od toho času až navěky. (Iz 9,1.5–6)