Archiv pro rubriku: Nezařazené

úvodník

Milí čtenáři,

má mít církev zájem o politické dění? Určitě ano. Nejsme lhostejní k bezpráví ve světě a nemůže nám být jedno ani to, kdo vládne v zemi naší, zda vládne mravně, zda působí ve prospěch svých občanů a ne ve prospěch svůj. Politika není špína, jak se říkává, i když ji to ohrožuje; politika je správa věcí veřejných a od toho nelze dávat ruce pryč – právě proto, že jsme křesťané.

Provolání synodu ČCE k blížícím se volbám v ČR, nejen parlamentních, ale i prezidentských, které v tomto Bulletinu najdete, o tom svědčí. Je to prohlášení v rovině obecné, dává však najevo, že poslancům synodu, které jsme si zvolili, a kteří tedy mluví za nás za všechny, není lhostejné, kdo a jak se o naši zemi stará a právě i to, koho si do čela naší země zvolíme.

Ráda také upozorňuji na delší rozhovor s pracovníkem ústředí ČCE, kterého leckdo z vás zná osobně a který na konci března po mnoha letech sice oficiálně skončil, do ústraní však rozhodně neodchází.

A z ostatního, co je jistě také pro leckoho zajímavé, bych ráda zmínila článek z rubriky Diakonie. Poněkud nevšední příběh o sochách z Diakonie v Litoměřicích určitě totiž stojí za přečtení – pobaví vás i potěší, protože má dobrý konec.

Příště si o nás přečtete až v čase adventním. Přejeme vám do té doby dobře a smysluplně strávený čas a navíc naději a pokoj ve všem konání, které vás čeká.

Jana_PliskovaZa redakční radu Jana Plíšková

úvodník

Vážení a milí čtenáři,

máte před sebou další číslo Ekumenického bulletinu; tentokrát přichází právě v čase Velikonoc. Snažili jsme se jako vždy vybrat z českého evangelického dění to, co se nějak týká i vás za hranicemi, to, co snad může být i pro vás přínosem.

Velkým a nesnadným tématem jistě nejen v České republice jsou uprchlíci z islámských zemí a je patřičné se mu věnovat, ať na rovině politické, nebo občanské, a právě taky v řadách křesťanů. Co nás však jako křesťany pohoršuje, je skutečnost, že „křesťanskými hodnotami“ argumentují ti, kteří s křesťanskou vírou nemají nic společného a používají tyto hodnoty zcela účelově – aby ochránili naši, tedy „křesťanskou“ pohodlnost a bezpečí; a co hůř – argumentují jimi i politici, kteří se tak snaží populisticky vloudit v přízeň svých potenciálních voličů. Řeči protiuprchlicky laděné zkrátka padají na úrodnou půdu. Proti tomu se vedení naší církve vymezilo. Jak – to se v Bulletinu dočtete.

95 wittemberských tezí Martina Luthera a tedy 500 let evropské reformace nesporně letos hýbou reformační částí Evropy a určitě i tady v Bulletinu stojí za připomenutí.

Jednou ze sociálních služeb je i pomoc obětem domácího násilí. To je chvályhodná a známá věc. Starat se však o pachatele tohoto násilí, to už tak obvyklé není. Přečtěte si, jak se to daří Diakonii ČCE.

A nakonec jedno překvapení – zpráva týkající se našeho dlouholetého spolupracovníka a vedoucího ekumenického oddělení církevního ústředí. Uvidíte sami.

jáS přáním požehnaných Velikonoc

za redakční radu Jana Plíšková

Úvodník

Vážení čtenáři, milí přátelé,

foto hvězda k úvodupředkládáme vám nové, adventní číslo našeho Bulletinu. Články se věnují době od léta do konce církevního roku, Bulletin tedy není adventní tematicky, ale proto, že si v něm začnete listovat právě s první adventní nedělí. S novým počátkem, s novou nadějí.

 

A na co v tomto Bulletinu upozornit?

Třeba na rozhovor s Mikulášem Vymětalem, s farářem ČCE, který se také nazývá farář pro menšiny. V článku se dozvíte, jak široký má záběr; kromě obvyklé farářské služby míří jeho pomoc k Romům a uprchlíkům či muslimům obecně, slyšet je o něm ale leckde, kde se děje nějaké bezpráví.

Vzdorovat bezpráví by měla každá církev, dva příklady týkající se postoje celé ČCE, eventuálně i ERC a dalších uskupení, teď uveřejňujeme také. Věnují se romskému holocaustu a pronásledovaným čínským křesťanům.

A ještě bych ráda upozornila na text, týkající se kaplanské služby. Ta se začala v naší zemi rozvíjet po roce 1989, s koncem komunistického režimu; dnes už dost početné skupiny kaplanů působí jak v nemocnicích, tak ve věznicích i v armádě. Že je však vojenskou kaplankou žena a že odjela na misi do Afghánistánu? A že na ni v Čechách čeká manžel – farář a tři nedospělé děti?! Přečtěte si, co nám odtamtud milá paní farářka vzkazuje.

Věřím, že vás v Bulletinu zaujme i leccos dalšího, co už nezdůrazním, podívejte se sami.

Za redakční radu s přáním radosti a pokoje v nadějném čase adventu a Vánoc

jáJana Plíšková

 

 

 

Lid, který chodí v temnotách, uvidí velké světlo; nad těmi, kdo sídlí v zemi šeré smrti, zazáří světlo. Neboť se nám narodí dítě, bude nám dán syn, na jehož rameni spočine vláda a bude mu dáno jméno: „Divuplný rádce, Božský bohatýr, Otec věčnosti, Vládce pokoje.“

Jeho vladařství se rozšíří a pokoj bez konce spočine na trůně Davidově a na jeho království. Upevní a podepře je právem a spravedlností od toho času až navěky. (Iz 9,1.5–6)