Diakonie a církev pro azylanty

úvodní„Diakonie otvírá možnosti azylantům“ – tak se jmenuje projekt, který již půl roku realizuje Diakonie prostřednictvím svého Střediska celostátních programů a služeb. Jeho pracovníci mají dlouholetou zkušenost práce s migranty a azylanty a v rámci tohoto projektu azylantům všestranně pomáhají v integraci do české společnosti. Chtějí tak předcházet jejich sociálnímu vyloučení, vytváření ghett a dalším problémům. Pokračování textu Diakonie a církev pro azylanty

Terapie pachatelů domácího násilí. Rozhovor s Annou Stodolovou

Lidé jsou konfliktní a zraňují druhé často proto, že je samotné něco bolí. Nemáme je kvůli tomu omlouvat. Můžeme je ale pochopit a pomoci jim. Více jsme o tom mluvili s Annou Stodolovou, vedoucí terapeutického programu „Stop násilí ve vztazích“.

19 foto Anna StodolováPhDr. Anna Stodolová (43 let) vystudovala psychologii na FF UK v Praze. Od roku 1996 pracuje v Diakonii ČCE – Středisku křesťanské pomoci v Praze, v SOS centru, kde se věnuje krizové intervenci, psychoterapii a poradenství. Účastní se projektu Násilí ve vztazích, kde poskytuje individuální a párovou terapii. Ve své soukromé praxi pracuje individuálně s dospělými a adolescenty a nabízí také párovou terapii. Je lektorka kurzů krizové intervence a práce s agresí ve vztazích. Od roku 2008 připravuje besedy pro rodiče, kde se věnuje tématům výchovy a partnerských vztahů. Pokračování textu Terapie pachatelů domácího násilí. Rozhovor s Annou Stodolovou

Má to smysl! Rozhovor s Vladimírem Zikmundem

úvodníNěkolik desetiletí byly církve z rozhodnutí vlády závislé na státním rozpočtu a tato situace přetrvávala i po změně režimu v roce 1989. Zásadní změna nastala teprve před několika lety: v roce 2012 byl schválen zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi. Pro církve tak nastalo období postupného finančního osamostatnění – příspěvek od státu se každý rok snižuje, až se v roce 2030 jeho vyplácení ukončí.

Souběžně však dochází k finančnímu vyrovnání, podle něhož Českobratrská církev evangelická obdrží postupně do roku 2043 částku 2,26 miliard korun; jedná se o náhradu za majetek, který byl církvi socialistickým režimem odebrán. Počínaje rokem 2017 je část těchto peněz rozdělována grantovým systémem na diakonické a rozvojové projekty. Jaká je praxe, popisuje synodní kurátor Českobratrské církve evangelické Vladimír Zikmund. Pokračování textu Má to smysl! Rozhovor s Vladimírem Zikmundem

Čeští evangelíci si připomínají 500 let evropské reformace

Stejně jako ostatní Evropané si i Češi připomínají v roce 2017 osobnost Martina Luthera, jehož 95 tezí, které přibil na dveře chrámu ve Wittenbergu v roce 1517, znamená počátek evropské reformace. V předcházejících letech Češi vzpomínali na události, které evropské reformaci předcházely – upálení Jana Husa a Jeronýma Pražského na kostnickém koncilu v letech 1415 a 1416. A právě k myšlenkám Jana Husa se o století později přihlásil i Martin Luther. Pokračování textu Čeští evangelíci si připomínají 500 let evropské reformace

Evangelická akademie získala ocenění za práci s Romy

U příležitosti Mezinárodního dne lidských práv se 10. prosince konalo v Praze vyhlášení cen Roma Spirit 2016. Tento projekt podporuje snahu všech, kteří se podílejí na zlepšení životních podmínek Romů v České republice.

ředitelka školy Jitka Jarošová (vpravo)
ředitelka školy Jitka Jarošová (vpravo)

Mezi pěti oceněnými, v kategorii Společnost-firma/zaměstnavatel, zaměřené na sociální pomoc a podporu romské komunity, získala cenu také Evangelická akademie v Praze. Tato vyšší odborná škola sociální práce a střední odborná škola se od roku 1997 zaměřuje na sociální činnost v prostředí etnických minorit, a umožňuje tak velmi kvalitní vzdělání romským studentům, a to i dálkovou formou. Počet Romů, kteří jsou úspěšnými absolventy této školy, je jedním z důkazů vysoké kvality a odbornosti akademie.

Příběh jednoho lustru. Světlo partnerství dosahuje přes moře

úvodníV evangelickém kostele v Letohradu jsme v neděli 6. listopadu 2016 slavnostně rozsvítili hlavní lustr. Zakončili jsme tak dlouhou cestu, symbolicky osvětlenou partnerstvím sahajícím až do zámoří. Základní kámen kostela byl položen roku 1998. Do nového jsme se stěhovali o čtyři roky později a nad chybějícími detaily jsme si moc hlavu nelámali: terénní úpravy, dlažba, kryty na topení – to vše se dá pořídit později. Tak se také stalo, jen lustr stále chyběl.

 

Plody partnerství se sborem v Annapolis

V nové budově kostela jsme začali s nabídkou pro veřejnost, jako jsou koncerty, výstavy nebo jazykové kurzy pro děti a dospělé. A právě kurzy angličtiny otevřely novou podobu našeho partnerství s Presbyterní církví v Annapolis. Spolupráce s touto církví začala už při stavbě kostela, každý rok od nich přijela skupina lidí, kteří si natáhli montérky a pustili se do pomocných prací. V roce 2001 jsme se tak seznámili s manželi Moranovými – Markem a Connie; oba byli krátce v důchodu, on bývalý voják, pracující většinu života v technických oborech, ona bývalá učitelka, malá kulatá paní s nakažlivým úsměvem. Connie se do České republiky zamilovala, byla velmi aktivní – například štědře podporovala program pro mládež. S řadou lidí z našeho sboru si pravidelně vyměňovala e-maily a byla skvělou hostitelkou všech našich, kdo do Annapolis přiletěli. Moranovi navštívili Letohrad znovu na podzim roku 2010 a pak ještě jednou na jaře roku 2011. Věděli jsme, že zdravotní stav Connie není dobrý a tušili jsme, že je to možná poslední příležitost, kdy si na tak náročnou cestu troufla. V roce 2012 začaly přicházet znepokojivé zprávy, Connie bojovala s vleklým cévním onemocnění, až na jaře roku 2013 přišla zpráva nejsmutnější. Mark zůstal sám.

 Moranovi, Letohrad a dílo českých sklářů

Light_020Potkali jsme se znovu až letos na jaře, kdy se Mark zúčastnil mezinárodní konference, pořádané naší církví v Praze, a spolu s ostatními strávil víkend v našem sboru. Trochu pohublý, občas slzy v očích, ale bylo vidět, jak je rád, že se může zase procházet městem. Řekl nám, že by u nás chtěl nějakým způsobem památku své ženy připomenout, protože pro Connie byl letohradský evangelický sbor záležitost citu. Nový lustr se k tomu přímo nabízel.

A tak jsme začali hledat někoho, kdo lustr navrhne a vyrobí. Při výběru firmy jsme měli šťastnou ruku: rodinná firma Zikron z Brna se s námi dokázala naladit na stejnou vlnu. Nedokázali jsme jim říci, jak by měl lustr vypadat – sedli jsme si s majitelem firmy Pavlem Hamanem a designérkou Ivou do prázdného kostela a vyprávěli jim o Markovi a Connie. A výsledkem je nádherné dílo českých sklářů, které od listopadu v našem kostele visí. Dvanáct svítidel jako dvanáct apoštolů. Skleněné rybky jako univerzální symbol křesťanství. Modrá barva jako nebe.

Světlo listopadové neděle

Celá nedělní bohoslužba 6. listopadu, na kterou přijel i Mark, se točila kolem světla: biblické texty, kázání i písně. A moment, kdy za společného zpěvu „Před Tebou, Pane, temno ztrácí sílu tvou“ postupně zhasínala všechna světla v sále, aby se najednou naplno rozzářil nový lustr, patřil k nejsilnějším.Light_011

Mark Moran se po slavnosti vrátil domů. Věříme, že to nebylo naše poslední setkání, že už nebude mít Letohrad spojen jen se smutkem nad ztrátou milované ženy, ale že si vzpomene i na den plný radosti, kdy se „její“ lustr poprvé rozsvítil. Vezl s sebou dopis pro náš partnerský sbor, v němž jsme napsali: „Connie Moran byla světlem života svého manžela Marka a její neutuchající podpora našeho partnerství vnášela světlo i do životů našich. Je pro nás velkou ctí, že v našem sále bude svítit lustr na památku Connie jako připomínka doby, kdy dva sbory na opačných koncích zeměkoule vytvořily společenství, které se tak výrazným způsobem zapsalo do života každého z nás.“

 Renata Popelářová, Letohrad

úvodník

Vážení a milí čtenáři,

máte před sebou další číslo Ekumenického bulletinu; tentokrát přichází právě v čase Velikonoc. Snažili jsme se jako vždy vybrat z českého evangelického dění to, co se nějak týká i vás za hranicemi, to, co snad může být i pro vás přínosem.

Velkým a nesnadným tématem jistě nejen v České republice jsou uprchlíci z islámských zemí a je patřičné se mu věnovat, ať na rovině politické, nebo občanské, a právě taky v řadách křesťanů. Co nás však jako křesťany pohoršuje, je skutečnost, že „křesťanskými hodnotami“ argumentují ti, kteří s křesťanskou vírou nemají nic společného a používají tyto hodnoty zcela účelově – aby ochránili naši, tedy „křesťanskou“ pohodlnost a bezpečí; a co hůř – argumentují jimi i politici, kteří se tak snaží populisticky vloudit v přízeň svých potenciálních voličů. Řeči protiuprchlicky laděné zkrátka padají na úrodnou půdu. Proti tomu se vedení naší církve vymezilo. Jak – to se v Bulletinu dočtete.

95 wittemberských tezí Martina Luthera a tedy 500 let evropské reformace nesporně letos hýbou reformační částí Evropy a určitě i tady v Bulletinu stojí za připomenutí.

Jednou ze sociálních služeb je i pomoc obětem domácího násilí. To je chvályhodná a známá věc. Starat se však o pachatele tohoto násilí, to už tak obvyklé není. Přečtěte si, jak se to daří Diakonii ČCE.

A nakonec jedno překvapení – zpráva týkající se našeho dlouholetého spolupracovníka a vedoucího ekumenického oddělení církevního ústředí. Uvidíte sami.

jáS přáním požehnaných Velikonoc

za redakční radu Jana Plíšková

Úvodník

Vážení čtenáři, milí přátelé,

foto hvězda k úvodupředkládáme vám nové, adventní číslo našeho Bulletinu. Články se věnují době od léta do konce církevního roku, Bulletin tedy není adventní tematicky, ale proto, že si v něm začnete listovat právě s první adventní nedělí. S novým počátkem, s novou nadějí.

 

A na co v tomto Bulletinu upozornit?

Třeba na rozhovor s Mikulášem Vymětalem, s farářem ČCE, který se také nazývá farář pro menšiny. V článku se dozvíte, jak široký má záběr; kromě obvyklé farářské služby míří jeho pomoc k Romům a uprchlíkům či muslimům obecně, slyšet je o něm ale leckde, kde se děje nějaké bezpráví.

Vzdorovat bezpráví by měla každá církev, dva příklady týkající se postoje celé ČCE, eventuálně i ERC a dalších uskupení, teď uveřejňujeme také. Věnují se romskému holocaustu a pronásledovaným čínským křesťanům.

A ještě bych ráda upozornila na text, týkající se kaplanské služby. Ta se začala v naší zemi rozvíjet po roce 1989, s koncem komunistického režimu; dnes už dost početné skupiny kaplanů působí jak v nemocnicích, tak ve věznicích i v armádě. Že je však vojenskou kaplankou žena a že odjela na misi do Afghánistánu? A že na ni v Čechách čeká manžel – farář a tři nedospělé děti?! Přečtěte si, co nám odtamtud milá paní farářka vzkazuje.

Věřím, že vás v Bulletinu zaujme i leccos dalšího, co už nezdůrazním, podívejte se sami.

Za redakční radu s přáním radosti a pokoje v nadějném čase adventu a Vánoc

jáJana Plíšková

 

 

 

Lid, který chodí v temnotách, uvidí velké světlo; nad těmi, kdo sídlí v zemi šeré smrti, zazáří světlo. Neboť se nám narodí dítě, bude nám dán syn, na jehož rameni spočine vláda a bude mu dáno jméno: „Divuplný rádce, Božský bohatýr, Otec věčnosti, Vládce pokoje.“

Jeho vladařství se rozšíří a pokoj bez konce spočine na trůně Davidově a na jeho království. Upevní a podepře je právem a spravedlností od toho času až navěky. (Iz 9,1.5–6)